KvC I (Rejštejn)

Urbanistická charakteristika

Historický půdorysný typ:

východní část: formovaná struktura městského typu s náměstím

západní část: druhotné silniční formy

Klášterský Mlýn: soubor výrobních objektů, druhotné silniční formy

Stávající urbanistická struktura:

východní část: formovaná struktura městského typu s náměstím

západní část: druhotné silniční formy (sever od hlavní komunikace – zástavba řadová – pevná vazba objektů, jižně od hl. komunikace, struktura 1. poloviny 20. století s pravidelně řazenými samostatně stojícími objekty)

Klášterský Mlýn: soubor výrobních objektů , druhotné silniční formy

 

Dochovanost půdorysného typu: 1 výjimečná

Architektonická charakteristika

Převažující architektonický typ historické zástavby:

východní část: dvojpodlažní zástavba městského typu

západní část: severně od silnice II/169 – zástavba převážně z 2.pol. 19. stol. formálně přejímající vzory regionálního stavitelství, po částečných přestavbách z poč. 20. stol.

jižně od silnice II/169 – zástavba 1.poloviny 20. stol. – přízemní stavby městského typu

Klášterský Mlýn: soubor výrobních objektů s architektonickými znaky přelomu 19. a 20. století

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 2 velmi dobrá

Celková architektonická hodnota zástavby: 2 vysoká

 

Plužina

Typ plužiny: úseková

Dochovanost plužiny: 3 dobrá

 

Obecné zásady

Urbanistické:

městské centrum - viz Urbanistický manuál – zásady pro sídla návesní – zaniklé objekty centrální části sídla stavět výhradně na původních půdorysných stopách či s drobnou odchylkou oproti původnímu stavu. Zachovat kompaktní charakter celku, zásadně nestavět mimo stavební čáru do hloubi pozemků.

celky mimo jádro sídla - viz Urbanistický manuál – zásady pro sídla komunikační – v celcích navazujících na západní a severní okraj městské zástavby je žádoucí zachovat co největší sevřenost půdorysné struktury (zástavba podél silnice II/169 a obslužné komunikace situované severně). Pozemky by měly mít výrazně podélné proporce a svou delší stranou směřovat kolmo ke komunikaci. Sousedící stavby by měly vytvářet minimální vzájemné odstupy, možná je řadová zástavba (konstrukční návaznost objektů), zejména v celku severně od páteřní komunikace.

pozn.: Vzhledem k výrazné urbanistické hodnotě sídelního celku Rejštejna je žádoucí vypracovat regulační plán pro jakékoli rozsáhlejší rozvojové plochy v sídle i pro prostor nejstarší půdorysné části celku (sídelního jádra s městskou strukturou), jehož zachování je klíčové a má jednoznačnou prioritu.

Architektonické:

Stavitelství v městském prostoru má svá specifika. Jedná se o rostlou strukturu, na jejímž obraze se podstatně více než ve venkovských sídlech uplatňovaly vlny architektonických stylů a dobového vkusu. Není možné předložit jednoznačné předpisy pro budoucí výstavbu, přesto je žádoucí formulovat několik základních požadavků, které by měly být při návrhu staveb dodrženy.

Struktura Rejštejna je rozdělena na charakterově odlišné celky, zásady toto členění logicky respektují. Obecně lze konstatovat, že starší zástavba na okrajích sídelního celku nesla prvky regionálního venkovského stavitelství, byla však až na výjimky překryta mladšími „městskými“ stavebními úpravami. Není proto vhodné a v jádrové části celku i žádoucí podobu novostaveb přizpůsobovat obrazu nejstarší venkovské zástavby (polovalba, výdřeva štítu, štítová pavlač, apod.)

městské centrum

Zástavba musí půdorysně i objemově vycházet z podoby budov vytvářejících sevřenou strukturu sídelního jádra. Při návrhu staveb by měly být dodrženy tyto základní požadavky:

• zachovat shodnou výšku římsy se sousedními objekty (maximální rozdíl 50 cm)

• vertikální členění staveb odpovídající existující zástavbě

• úprava fasád - celoomítaná včetně štítu (pokud je pohledově uplatněn).

• rozmístění okenních otvorů citlivě přizpůsobeno původním objektům

• barevnost veškerých konstrukcí opticky nedominující, pojednání fasád v pastelových odstínech

• v případě ukončení objektu pohledovou štítovou fasádou tvar štítu jednoduchý či s valbou, zcela nepatřičné jsou štítové pavlače či balkony

• fasády orientované do veřejného prostoru ponechat zcela bez jakýchkoli objemových přístaveb či dominujících konstrukcí (rizality, arkýře, lodžie, balkony, apod.)

• výšková hladina – 2 np

• podobné požadavky platí v zásadě i pro případnou zástavbu podél silnice II/169; v pojednání staveb může být větší volnost, zásadní prioritou je však udržení architektonické kompaktnosti celku. Výšková hladina zástavby – 2 np, k západnímu okraji celku by měla přecházet do 1np.

pozn.: Vzhledem k výrazné urbanistické i architektonické hodnotě zástavby centrální části sídla je nezbytné každý stavební záměr od počátku návrhových prací konzultovat a odborně posoudit.

zástavba mimo městské jádro

Pro zástavbu rovněž platí základní požadavek přizpůsobit se v základním objemu a výškové hladině navazujícím či prostorově souvisejícím budovám.

– pro nejzákladnější půdorysné i objemové proporce možno využít Architektonického manuálu – zásady pro stavby oblasti šumavského roubeného domu. Půdorys nejlépe jednoduchý obdélný, střecha sedlová jednoduchá, fasáda celoomítaná včetně štítu, zcela nevhodné jsou balkony či štítové pavlače, nejnižší stupeň přísnosti

výšková hladina – 1 np