Modrava

MODRAVA - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ původní zástavby(stav před II sv. válkou):

Šumavský roubený dům - charakteristický výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, případně valbou. Štíty jsou opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně však přejímala původní vzory, jak v objemovém, tak i architektonickém řešení. V mladší historii byly stavby ojediněle i celoomítané, ať již bylo toto řešení úpravou původního či detailem nově realizovaného objektu.

Modrava se na počátku 20. století stala oblíbenou turistickou destinací, enkláva se zvolna rozrůstala, s novou dobou vstoupila do sídla i nová, typologicky zcela odlišná zástavba (Klostermannova chata, přístavba Hostince „U Pstruha“, budova obecné a mateřské školy), která poměrně výrazně proměnila původní charakter východní části sídla.

Obraz soustředěné enklávy v západní části Modravy významně ovlivňovaly objekty Bienertovy pily - šlo o zástavbu převážně dvojpodlažní využívající tvaroslovné prvky typického regionálního stavitelství.

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 2 – 4 velmi dobrá - částečná

Míru zachovalosti nelze formulovat pro sídlo jako celek, neboť novodobá historie zasáhla do jednotlivých částí enklávy rozdílným způsobem. Podstatná část původní zástavby situované podél hlavní komunikační osy zanikla. Jediným souborem, který je schopen alespoň částečně vypovídat o původním charakteru zástavby, je soustředěná enkláva kolem bývalé Bienertovy pily. Část staveb již rovněž neexistuje, přesto však tvaroslovné prvky většiny budov zůstávají stále dobře čitelné.

Celková architektonická hodnota sídla: 3 průměrná

V současné době je obraz sídla v exponované části podél hlavní komunikace určován prakticky pouze stavbami, které byly realizovány v posledních letech. Zástavba si udržuje objemovým řešením jednotlivých objektů poměrně celistvý charakter, architektonické řešení staveb je však velmi konformní a reprezentuje až na výjimky obvyklé, historizující pojetí, které sebou nese obvyklé problémy, jako jsou například nevhodná interpretace původních architektonických prvků a matoucí vypovídací hodnota stavby.

Problematická je zástavba na horizontu v západní části enklávy, kde se v těsné vazbě a klíčové pohledové expozici střetávají stavby zcela odlišného pojetí a v zásadě velmi nízké architektonické kvality. Za zmínku stojí především objemově dominující stavba při jihozápadním okraji souboru, která pochází z poloviny 20. století a svou formou nevhodně evokuje alpské architektonické vzory, které jsou v šumavském regionu v zásadě cizí a vázané téměř výhradně na několik ojedinělých lokalit. Dalším objektem, dostávajícím se do výrazné kolize s celkovým charakterem zástavby v sídle, je stavba situovaná při severovýchodním okraji souboru velmi zřetelně inspirovaná předobrazem Klostermannovy chaty. Objekt se nachází již mimo vnímatelný horizont, přesto se jedná o zástavbu principielně zcela nevhodnou, neboť stírá význam kulturní i pohledové dominanty této architektonické památky a jejím svévolným napodobováním zakládá velice nebezpečný precedens. Vilu, situovanou ve východní části sídla, uzavřenou v lesním porostu, je nezbytné z posouzení celkové architektonické hodnoty zástavby v sídle vyjmout. Už svým založením dokládá snahu vymanit se z urbanizovaného celku, a proto je na ni třeba nahlížet jako na individuální počin. Zásadní problém její realizace spočívá spíše na poli kulturně historickém.


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři