Nová Pec

PĚKN? - Základní údaje

Území je součástí rozsáhlé sídelní enklávy, vytvářející sídelní pás, který lemuje řeku Vltavu (zejména na jejím levém břehu v délce více než 15 km). Bezlesý prostor je osazen množstvím vesnic, sedm z nich přímo zasahuje do řešeného území a řada dalších leží mimo něj. Vzhledem k jeho velké rozloze nebude tento sídelní pás řešen společně jako jedna enkláva, ale každé sídlo bude spolu s jeho plužinou hodnoceno samostatně.

 

Základní údaje

Pěkná leží v širokém údolí řeky Vltavy na úpatí Želnavské vrchoviny. Nadmořská výška sídla se pohybuje mezi 740 -760 m. Území leží na okraji Národního parku Šumava, jehož hranicí je silnice Horní Planá – Volary, uvnitř tedy leží jeho západní polovina. Pěkná je součástí katastrálního území Nová Pec, a to i přesto, že s Novou Pecí prostorově nesouvisí. Obec leží na samém okraji území, jež bylo kolonizováno v závěru velké středověké kolonizace. Tomu odpovídal návesní charakter sídla a volná nezastavěná krajina v okolí. Dominantou obce je barokní kostel sv. Anny postavený v letech 1788 až 1791. Původní zástavba prakticky zcela zanikla a současná je až novodobého původu. Až do druhé sv. války byl český název obce Šenava.

 

Prostorové souvislosti

Enkláva leží na úpatí Želnavské vrchoviny pod vrchem Korunáč v dolní části širokého údolí řeky Vltavy. V okolí sídla je reliéf velmi plochý a území je zemědělsky využíváno. Zalesněné okraje údolí jsou však tvořeny mohutnými a výraznými hřbety Želnavské vrchoviny a masivu Perníku. V rámci zemědělsky využívané dolní části údolí je území značně vizuálně spojité.

 

Typologie české krajiny

Většina území leží v krajinném typu:

3M2 - vrcholně středověká, lesozemědělská krajina členitých pahorkatin a vrchovin Hercynika

Západní část území - údolní niva Vltavy již náleží ke krajinnému typu:

6M11 - novověká lesozemědělská krajina širokých říčních niv

 

Historie

První zmínky o obci pocházejí z roku 1393, kdy byla osada, tehdy nazývána Schonaw, založena cisterciáckým řádem ze Zlaté Koruny jako jedna z tzv. Želnavských obcí: Želnava, Slunečná, Bělá, Pěkná a Záhvozdí.

Další osud Pěkné a ostatních Želnavských obcí je spojen od počátku 16. století s nadvládou Rožmberků. Ves postupně trpěla při tažení husitských vojsk, později vojsk švédských při třicetileté válce, další utrpení přinesl mor a hladomor na konci 17. století. Sídlo bylo až do roku 1848 součástí panství Český Krumlov.

Zlomem v historii byla léta 1945 až 1946, kdy byla odsunuta převážná část německého obyvatelstva. V dalším období dochází k postupnému úpadku obce, likvidaci původních objektů, živelné výstavbě nových souborů spojeném s rezignací na údržbu veřejného prostoru.

 

Vývoj osídlení

Sídlo si velmi dlouho zachovávalo stabilní rozsah daný již při jeho založení. Prostorový růst pravděpodobně spadá až do 19. století. Od té doby máme i doklady o vývoji počtu obyvatel. Ten s drobným kolísáním rostl a kulminoval ve 20. letech 20. století a do druhé světové války stagnoval. Poválečný odsun původního německého obyvatelstva znamenal zásadní zlom v počtu obyvatel. I přes následné dosídlení nedosáhl počet trvale bydlících ani pětiny předválečného stavu. V dalších dvaceti letech dále mírně klesal, poté došlo k jeho stabilizaci.

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině:

Sídlo leží na mírně zvlněném dnu údolí a kromě kostelní věže se jeho zástavba v rámci širšího okolí významněji pohledově neuplatňuje.

Oblast krajinného rázu

3. Vltavský luh

Obec leží ve středu oblasti nad její hlavní osou – tokem Vltavy a její nivou. Kostel sv. Anny je jedním z krajinných pólů celé oblasti.

Místa krajinného rázu

Zástavba se nachází pouze v jednom KvC, který se značně pohledově otevírá do údolí Vltavy. Uzavřenější charakter má ohraničení pouze na mírných, nevýrazných hřbítcích na S až SV. V KvC převažuje matrice zemědělských travních porostů (Zt), kterou narušuje především novodobá zástavba. Proto je její vnitřní krajinářská hodnota pouze střední, tzn. 3.