Nové Hutě

Základní údaje

Základní údaje

Sídelní enkláva leží v údolí Studeného potoka a vzhledem k utváření reliéfu se jedná o pohledově uzavřený prostor. Z pohledu využití území se jedná o okraj větší nelesní enklávy, jejímž jádrem jsou severně ležící Nové Hutě. Enklávou prochází hranice NP - uvnitř leží pouze jihozápadní část zástavby. Nadmořská výška enklávy se pohybuje v rozmezí 935 – 1015 m, vlastní sídlo pak mezi 945 – 970 m.

Prostorové souvislosti

Enkláva leží v dolní části údolí Studeného potoka na mírných svazích, které obklopují širokou nivu Vydřího potoka s rozsáhlými slatěmi. Celé údolí je rámováno poměrně výraznými svahy, které však zakončují plochá temena vrcholů (Zvěřín, Přilba).

Typologie české krajiny

Celá enkláva náleží to krajinného typu:

6M8 – novověká lesozemědělská krajina vysoko položených plošin

Souvislý lesní porost na samém okraji enklávy již náleží do krajinného typu:

6L13 – novověká lesní krajina výrazných svahů a skalnatých horských hřbetů

Historie

Osada Studený Potok byla součástí sídelního celku sklářských vsí. Své dnešní jméno převzala z německého názvu původní obce Kaltenbach. První sklárna a osada vznikla v této oblasti již v roce 1686, sklářská huť ve Studeném Potoce byla postavena 1825 jako poslední a patrně až v této době v jejím okolí začala vyrůstat koncentrovanější zástavba. Místní sklářská huť, přejmenovaná později na Mayerovu, byla v provozu z celé lokality nejdéle – byla zrušena v roce 1876. Na jejím místě byla v roce 1979 založena továrna na hoblování sirkových dřívek, později přebudovaná na sirkárnu, která byla v provozu až do roku 1913. Po několika letech nečinnosti byl v blízkosti továrny vybudována pila, v roce 1921 však byly obě budovy při požáru zničeny. Pila byla obnovena, továrna zcela zchátrala. Do dnešní doby se dochovala pouze správní budova č.p. 29, v nejstarší historii dům majitele sklárny.

V druhé polovině 20. století se v lokalitě významněji rozvíjí cestovní ruch a individuální rekreace. Toto využití dnes zcela převažuje.

Vývoj osídlení

V širším okolí Nových Hutí zcela převažovala rozptýlená zástavba, osada Studený Potok však měla soustředěný, hromadně silniční charakter. Struktura zřejmě živelně vznikala až po založení sklárny. Údaje o vývoji obyvatel se uvádějí pouze pro dnešní Nové Hutě jako celek - počet obyvatel zde kulminoval na přelomu 19 a 20. století, poté zvolna klesal až k dramatickému propadu způsobenému poválečným vysídlením německého obyvatelstva. I po částečném dosídlení (na méně než 10% předválečného stavu) počet obyvatel stále klesal a minima dosáhl v roce 1970. Od té doby se již opět zvolna zvyšuje. I počet domů dosáhl svého maxima na přelomu 19. a 20. století a se zpožděním kopíroval vývoj počtu obyvatel. V posledních letech však roste mnohem dynamičtěji.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Vzhledem k údolní poloze se zástavba Studeného Potoka neuplatňuje v dálkových pohledech. Pouze omezeně  je vizuálně vnímatelná v rámci širšího prostoru kolem Nové Hutě.

Oblast krajinného rázu

12. Borovoladské údolí Vltavy

Sídlo se nachází v severní polovině oblasti, západně od její osy – toku Vydřího potoka.

Místa krajinného rázu

Naprostá většina zástavby sídla leží pouze v jednom KvC – I (v KvC II se nacházejí pouze jednotlivé samostatně stojící stavby). Jeho ohraničení na táhlých svazích je převážně uzavřené, výrazně se však otevírá směrem na jihovýchod do KvC II, tzn. do údolí Vydřího potoka. Převažující matrice KvC I je smíšená zemědělsko-lesní (Sz) a má střední vnitřní krajinářskou hodnotu 3.


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři