Nové Hutě

Interaktivní mapa

Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou):

Naprostou většinu zástavby tvořily původní domy sklářských děleníků. Vzhledem k nedostupné obrazové dokumentaci lze jejich historickou podobu pouze předjímat. Z dochované zástavby je však zřejmé, že formálně patřila ke stavbám oblasti tzv. šumavského roubeného domu charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° a nejčastěji s průčelní polovalbou. Na císařských otiscích map stabilního katastru je patrné, že veškerá zástavba byla dřevěná (roubená) - v průběhu 19. století byly domy z části omítány či přezdívány. Štíty bývaly u podobných staveb opatřeny vertikální výdřevou, časté bylo užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Některé stavby byly pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století významněji přestavěny. Obrazová dokumentace Studeného Potoka není dostupná, z historických snímků dnešních Nových Hutí je patrné, že budovy nesou znaky, které se v architektonickém detailu tradičnímu šumavskému stavitelství vzdalují a přebírají městské vzory (celoomítaná fasáda, profilace omítky – liseny). Studený Potok však ležel mimo jádrovou oblast sídla a proto se zde s velkou pravděpodobností podobné změny ve významné míře neuplatňovaly.

Dominantní stavbou byla pochopitelně budova sklářského (později sirkařského) provozu spolu s správním objektem, který se zachoval doposud. Architektonická podoba sklárny není známa.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 3 dobrá

Mnoho historické zástavby zaniklo, domy, které se dochovaly do dnešní doby, si udržely svůj charakteristický objem, ve většině případů však byla vnější podoba narušena nevhodnými architektonickými zásahy.

 

Celková architektonická hodnota sídla: 3 – 4 dobrá - nízká

Architektonická hodnota původního stavebního fondu dosti utrpěla novodobými rekonstrukčními zásahy. Nejhodnotnějšími stavbami jsou dva objekty umístěné nejblíže komunikaci (č. p. 20 a budova na parcele č.126) na východní straně sídla. Všechny existující budovy (kromě objektu č.ev. 19, umístěného nejvýchodněji, který byl realizován na místě zaniklé stavby) jsou zobrazené již na mapách stabilního katastru. Č.p. 20 byl správním objektem zaniklé sirkárny a původně i domem majitele sklárny. Nejstarší podoba stavby není známa, nese znaky stavebních úprav z přelomu 19. a 20. století.

Celkový obraz sídla velmi narušily některé soudobé stavby zcela ignorující regionální typologické znaky zástavby a demonstrující současné stavitelské trendy velice pokleslé úrovně. Je třeba zmínit zejména objekt č.p. 42 při napojení hlavní osy sídla a silnicí mezi Novým Světem a Šindlovem. Je příkladem konvenční architektury, která vedle sebe klade množství nesourodých a neadekvátně použitých detailů (polygonální přístavba k hlavnímu objemu, předsazené balkony, zmnožené vikýře). Další stavbou, zcela nepřiměřeně zasahující do sídelního obrazu, je objekt č.p.51, který se svým objemem (zejména tvarem střechy přetažené přes boční přístavby) zcela vymyká přijatelným proporcím a vytváří nevhodnou prostorovou dominantu.


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři