Rejštejn

REJŠTEJN - Urbanistická analýza

Historický urbanistický typ: městská forma s náměstím a druhotnými silničními celky

výrobní areál sklárny

Rejštejn byl založen jako městečko s formovaným náměstím na pravém břehu řeky Otavy v místě jejího přítoku, říčky Losenice. Rozsahem struktury a měřítkem zástavby odpovídá spíše návesní vsi.

Podle půdorysného charakteru sídla lze předpokládat, že prvotní forma náměstí byla vřetenová s budovou kostela sv. Bartoloměje v jeho jihovýchodním cípu. Vlastní jádro s náměstím postupně navazovala další zástavba. Součástí nejstarší struktury byla i ulicová forma situovaná na pravém břehu Losenice; struktura se zužovala východním směrem. Na mapách I. vojenského mapování z let 1764-1768 je patrné, že zástavba byla stále koncentrována v jádrovém návesním prostoru a formu výrazně nepřekračovala. V této době se začala konsolidovat silniční struktura jdoucí severozápadním směrem podél toku řeky Losenice. Veškeré stavby v sídle, s výjimkou několika objektů, byly ke komunikaci podélně orientovány.

Mimo formovanou strukturu se nacházela pouze cihelna, situovaná ve značném prostorovém odstupu jihozápadně od města, a dva mlýny na levém břehu Otavy, v prostoru budoucí sklárny.

Na konci 18. a počátku 19. století se začala zástavba rozvíjet podél cest – v severním směru, podél komunikace jdoucí po pravém břehu Otavy, navázala zástavba na soustředěnou starší formu, kde byly domy řazené velmi těsně; podél cesty do Kašperských Hor měla silniční struktura volnější formu a směrem jihozápadním, podél cesty na Srní se jednalo o zástavbu vyrůstající živelně ve zřetelně rozvolněném uspořádání.

Na levém břehu byla v roce 1836 založena sklárna, kolem níž se začal soustřeďovat soubor nejrůznějších technických provozů. Ve 2. polovině 19. století měla struktura již stejný plošný rozsah jako jádrová část sídla a vytvářela mu tak prostorový protipól.

Do konce 19. století si půdorysná struktura sídla udržovala podobný rozsah, okrajové silniční soubory byly lokálně zahušťovány. Celek se výrazněji rozšířil pouze východním směrem podél cesty do Kašperských hor – zástavba byla liniově jednostranně uspořádána podél strmě stoupající komunikace.

V 1. polovině 20. století vznikl jižně od cesty na Srní podél paralelně založené komunikace silniční soubor pravidelně uspořádaných jednoduchých přízemních staveb.

 

Stávající urbanistická struktura: městská forma s náměstím a druhotnými silničními celky

výrobní areál sklárny

Sídlo si udržuje sevřenou strukturu městské zástavby soustředěné kolem náměstí a přilehlých ulic. Zástavba mimo jádrový prostor sídla se rozvíjí v malém rozsahu podél komunikace jdoucí severním směrem podél pravého břehu Otavy, výrazněji pak v prostorovém odstupu od návesního celku západně podél cesty do Srní a východně do Kašperských hor. Na západě sídla je zástavba situovaná zčásti podél silnice II/169, dále v samostatných souborech podél paralelních komunikací (severně, na pravém břehu Otavy a jižně, při hranici lesa). Na východní straně vznikla zástavba (s výjimkou několika nově realizovaných staveb na jižní straně silnice II/169) podél cesty do Kašperských Hor. Zde se zástavba se v současné době začíná rozvíjet severozápadním směrem k hranici lesa.

Podél cesty na Červenou, v prostorovém odstupu od soustředěné zástavby, byl vystavěn plošně rozsáhlý dvorcový objekt, při komunikaci na Kašperské Hory pak v pohledově dominantní poloze dva objemově dominantní objekty zemědělského areálu.

 

Dochovanost urbanistického typu: 1 výjimečná

Takřka třetina původní zástavby Rejštejna zanikla, jednalo se však vždy o lokální ztráty v rámci celku, zejména však odstranění izolovaných staveb na okrajích sídla, nikoli o zánik celých souborů či jejich souvislých částí. Novodobá zástavba strukturu přirozeně doplňovala a v současné době se nachází takřka v identickém rozsahu ve srovnání se stavem na konci II. světové války. Jedná se o jeden z nejzachovalejších městských celků šumavského regionu.

Zástavba vymezující prostor náměstí si velice dobře udržela svoji charakteristickou formu. Zaniklo pouze několik staveb v jejím severozápadním cípu, v jižní frontě chybí ve srovnání s nejstarší mapovou dokumentací rovněž několik budov ve střední a východní pozici. Jedná se však o objekty, které byly odstraněny již v ve starší sídelní historii.

Návesní forma si jedinečným způsobem uchovala svoji čitelnost a vymezení vůči navazující krajině. Novodobá zástavba doposud významným způsobem nepronikla do zadního traktu domů ohraničujících plochu náměstí (výjimkou je pouze objekt vybudovaný v zahradním traktu č.p. 6), struktura si tak zdržela historickou vazbu na volnou krajinu, v severním směru až ke korytu Otavy a ve směru jižním k hranici lesa. U městských celků se jedná o jev velice výjimečný a zaslouží si proto náležitou pozornost a ochranu. Této skutečnosti významně napomohl fakt, že je sídlo sevřené v hlubokém údolí Otavy a tok, říční niva a strmé svahy rámované masivem lesa tvořily přirozenou bariéru.

Sídelní celek si tedy do dnešních dnů uchoval prostorovou fragmentaci na vlastní jádro s kompaktní městskou zástavbou a silniční celky na východní a západní straně podél komunikací a areál bývalé sklárny vytvářející ohraničenou strukturu na levém břehu Otavy. Silniční formy mimo sídelní jádro mají z velké části charakter příměstské struktury, tvořené nejčastěji samostatně stojícími stavbami s malými vzájemnými odstupy řazené v souběhu s komunikacemi (výjimkou je pouze soubor situovaný na západním okraji sídla, severně od silnice II/169, tvořený téměř souvislou linií zástavby).

 

Plužina

Typ plužiny: úseková

Zemědělská půda byla členěna do převážně pravidelných úseků obdélného tvaru. Jejich orientace byla dána charakterem území, zejména jeho svažitostí. Využití území tvořilo mozaiku polí, luk a pastvin.

Dochovanost plužiny: 3 dobrá

Plužina ležící v zaříznutém údolí byla vždy prostorově omezená a protažená do údolí Losenice. Území je dnes využíváno výhradně jako travní porosty. Zanikly tak rozhraní tvořené změnou kultur. Část plužiny byla zastavěna rostoucí zástavbou, část zarostla lesem. V nezalesněných částech však základní členění na úseky zůstalo zachováno. Významná část plužiny však stále zarůstá.

Vazba plužiny na sídlo:

Sídlo se částečně rozrostlo až k okraji lesa, stále však převažuje jeho obklopení plužinou. Ta dále údolím Otavy a Losenice pokračuje na sever a východ.