Stožec

ČESKÉ ŽLEBY - Podmínky pro zachování krajinného rázu

- Budoucí výstavbu usměrňovat tak, aby byl posílen historický soustředěný typ půdorysné struktury - tedy oboustranná silniční forma v hlavní ose sídla a jednostranná silniční forma podél komunikace na Stožec.

- Nestavět žádné další solitérní stavby či soubory ve volné krajině.

- Novou zástavbu umisťovat přednostně podél komunikace Volary – býv. Krásná Hora, s výjimkou jednoho objektu zásadně neprodlužovat linii zástavby v J směru, v S pouze po hranici existujících objektů).

- Důsledně dbát na etapovitost nové výstavby (analogie historického vývoje). V I. etapě je žádoucí obnovit soustředěný silniční charakter vsi v jejím stávajícím rozsahu podél silnice Volary – Krásná Hora. Až po naplnění prostorových rezerv v této části je možno významněji rozvíjet jednořadou zástavbu podél silnice na Stožec. Až následně je možno uvažovat o stavebním propojení obou částí a případném prostorovém růstu obce.

- Severovýchodně od křížení s komunikací do Stožce je možno realizovat i dvoupodlažní zástavbu – výšková hladina by se měla při okraji enklávy snižovat (1 np). Jižně od křižovatky se dochoval fragment historické struktury – západně od komunikace lze výjimečně (dle dochované obrazové dokumentace) obnovit zástavbu v původním dvoupodlažním objemu, na pozemcích východně od komunikace a v ostatních partiích sídla je nezbytné udržet jednopodlažní hladinu zástavby.

- Zásadně nezastavovat severozápadní horizont (ve směru k obci Hliniště).

- Vzhledem k výjimečně dochované historické struktuře plužiny je zásadně nevhodné navrhovat jakoukoli zástavbu na severní straně komunikace na Hliniště (s výjimkou rekonstrukce existujícího solitérního objektu).

- Jižně od komunikace ve směru na Hliniště je možné navrhnout cca dva objekty, výhradně však co nejblíže existující zástavby – tedy v co nejnižší terénní pozici – při výstavbě je nezbytné respektovat specifické podmínky území (ochranné pásmo hřbitova). V ideálním případě (dle platného územního plánu) je možno tento prostor využít jako veřejnou zeleň, příp. dětské hřiště.

- U komunikace na Stožec zachovat jednořadý charakter zástavby (severně od cesty). Prostorové rezervy ve střední partii je možno doplnit, není však vhodné linii rozvíjet západním směrem a stavebně tak propojovat soubor s hlavní částí sídla.

- V okolí bývalé hájovny zachovat rozvolněný charakter zástavby.

- Nové domy realizovat vždy co nejblíže komunikaci, nikdy ne v hloubce pozemku.

- Zabránit jakékoli výstavbě v zadních traktech existujících či zaniklých staveb podél komunikací a vytvoření paralelních linií zástavby.

- Udržovat kulturní bezlesí v okolí obce a zachovat jeho zřetelné historické uspořádání.

- Rekultivovat neutěšený prostor, na mapách vedený jako parkoviště (cca 50 m za samotou u komunikace ve směru na Hliniště).

- Chránit zeleň obklopující bývalý areál pohraniční stráže.

- Vyjma pastevních areálů důrazně bránit oplocování krajiny. Přijatelné je pouze oplocení zahrádek v bezprostředním okolí domu.

 

Celkové hodnocení

Přestože naprostá většina původní zástavby zanikla, si struktura v zásadě uchovala typický silniční charakter. Nová zástavba by měla strukturu respektovat - základním požadavkem je obnova soustředěné silniční formy sídla, pouze s ojedinělými existujícími stavebními solitéry. Velkokapacitní rekreační a výrobní objekty, velká sportoviště atp., by se v prostoru sídla v zásadě neměly realizovat, protože se dají jen omezeně začlenit do běžné zástavby a prakticky vždy působí jako stavební pól. Většinou se také nejedná pouze o jeden stavební objekt, ale o celý funkčně specifický areál (viz školící středisko v bývalém vojenském objektu nebo rozestavěný hotel ve východní části obce).

Architektonická hodnota zástavby v sídle je velmi průměrná. Podstatná část původních staveb byla zničena, novodobé realizace enklávu architektonicky tříští – nejmladší stavební historie tento obraz pouze dotváří. Bohužel ani Správa CHKO a NP Šumava nepřichází s příkladnými počiny – její stavba v centru sídla se řadí k podprůměrným příkladům současného stavitelství.

Je vhodné uchovat některé krajinářsky významné panoramatické pohledy ze sídla. Jedná se zejména o výhledy ze silnice na Stožec, dále z východní strany veřejného prostranství před hřbitovem a pohled v jižním směru z plochy situované přibližně na úrovni zemědělského objektu v severovýchodní části sídla. Je zcela nezbytné důsledně bránit budoucímu zastavění těchto lokalit.

České Žleby patří k enklávám s nejlépe dochovanou historickou strukturou krajiny. Plužina, která si dodnes zcela výjimečným způsobem uchovala bezprostřední vazbu na sídlo, byla jen omezeně narušena scelováním. V současnosti je však významně ohrožena nedostatečnou údržbou a postupným zarůstáním. Zachování zemědělského, polootevřeného charakteru krajiny v okolí sídla je jedním ze zásadních úkolů ochrany krajinného rázu. Výjimečně dochovaná dělená úseková plužina severně od sídelní enklávy, jejíž bloky jsou vnitřně členěny mohutnými kamenicemi s doprovodným porostem dřevin, by měla být v celém historickém rozsahu prioritně chráněna – tzn. obhospodařována tak, aby nedocházelo k narušování existující vnitřní struktury. Ostrý přechod mezi kulturní krajinou s množstvím kamenic a extrémně kamenitým suťovým lesem je součástí kulturního dědictví a měl by zůstat zachován. Nebezpečí představuje zejména plošné zarůstání lesem, obecně však i růst dřevin mimo kamenice, což narušuje vizuální zřetelnost dochované historické struktury.

 

Krajinářské regulativy ve vztahu k územnímu plánu

• Plochu výroby a výrobních služeb je možno využít k navržené funkci pouze v případě, bude-li se jednat o výrobu související s provozem NP Šumava. Na území národního parku by principielně neměly být budovány jakékoli výrobní areály, pokud se odchylují od výše uvedené funkce.

• Z hlediska ochrany existujícího krajinného rázu (výjimečně dochované dělení plužiny, pohledová exponovanost a urbanistická struktura sídla) je nevhodné realizovat jakoukoli zástavbu na navržených rozvojových plochách ve směru na Hliniště. Výjimečně lze jeden, nejvýše dva objekty navrhnout do prostoru navrženém územním plánem jako plochy vyhražené a veřejné zeleně, co možná nejníže ve svahu. Je však nezbytné respektovat omezující požadavky na využití území (ochranné pásmo hřbitova).

• Kromě jednoho až dvou objektů bezprostředně navazujících na poslední obytnou stavbu v sídle je zásadně nevhodné rozvíjet zástavbu jižním směrem, jak je patrno z návrhu platného územního plánu.

• Nevhodným řešením je rovněž návrh rozvojových ploch v blízkosti bývalé hájovny. Je žádoucí zachovat toto území nezastavěné a udržet tak rozvolněný charakter zástavby.

• Nové stavby je nezbytné přednostně umisťovat v prostorových rezervách historického jádra sídla (jižní partie od křižovatky se silnicí směřující do Stožce) a podél komunikace z  centra enklávy ve směru na  Volary. V první etapě je zároveň možné zahustit zástavbu mezi stávajícími objekty ve střední části cesty do Stožce. Až v další etapě stavebního rozvoje je možné linii zástavby rozvíjet východním směrem (po budovaný velkokapacitní rekreační objekt).

• Z hlediska udržení přítomné urbanistické hodnoty a z kulturně historického hlediska je nevhodné realizovat obytnou zástavbu na navržených plochách podél paralelní komunikace bezprostředně se dotýkající historického jádra (severozápadní poloha). JZ části se jedná o pozemky po zaniklém kostele sv. Anny a budově fary, již z pietních důvodů by proto mělo být místo uchráněno jakékoli výstavby, s výjimkou obnovy původních funkcí.

• V klínu komunikací směřujících do Volar a Stožce je územním plánem navržena rozsáhlá plocha pro sport. Vzhledem k prokazatelným hodnotám sídla (zejména výjimečně dochované navazující plužině) a exponované poloze enklávy, by se v prostoru sídla jakákoli větší sportoviště (např. golfové hřiště apod.) principielně neměla budovat. Obzvláště pak, pokud je pro jejich realizaci nezbytný zásah do existující konfigurace terénu.

• U řady ploch navržených územním plánem pro bydlení je zřejmý velikostní nepoměr – zejména výrazná hloubka - stavebních pozemků oproti navazujícím parcelám (např. navazující plochy severovýchodně od skupiny řadových rodinných domů z 80. let 20. stol. a střední partie komunikace do Stožce) – namístě je důvodná obava, že stavby či jejich skupiny mohou být realizovány i v zadních traktech uliční fronty zástavby, což s sebou mimo jiné nese i nebezpečí realizace nových obslužných komunikací. Bez ohledu na velikost pozemku je proto nezbytné udržet pozici staveb výhradně v linii bezprostředně kopírující komunikaci a zabránit případnému další výstavbě v hloubkách existujících parcel.