Stožec

DOBRÁ - Podmínky pro zachování krajinného rázu

• Zachovat charakter jednořadé silniční vsi - zásadně nestavět žádné domy na protější straně komunikace.

• Zásadně nestavět žádné další objekty v zahradách za domy.

• Půdorysnou strukturu sídla již dále neprodlužovat, případné další objekty soustředit do proluk mezi stávající zástavbou (výjimkou je pohledově exponovaný západní okraj sídla, který narušuje novostavba nevhodných proporcí nerespektující obvyklou stavební čáru – západně v co možná nejtěsnější vazbě na tento objekt je případně možné realizovat jednu stavbu, která by opticky zmírnila jeho rušivý účinek -pouze na pozemku vedeném ÚP jako stavební).

• U nově realizovaných objektů striktně zachovat stavební čáru související historické zástavby (co nejtěsnější odstup vůči komunikaci).

• Zachovat převažující orientaci historické zástavby – nové domy stavět pouze s okapovou orientací vůči komunikaci.

• Zásadně nestavět solitérní stavby ani skupiny staveb ve volné krajině.

• Kromě rodinných domů, objektů individuální rekreace či malokapacitních rekreačních zařízení zamezit stavbám s jiným funkčním využitím (hotely, parkoviště, bazény, velká sportoviště atd.)

• Nezastavovat široké proluky ve východní části obce, tzn. mezi čp. 19 a 20; mezi čp. 23 a 24, stávající zástavba na východním okraji sídla by tak tvořila dva oddělené celky.

• Plužina by si měla zachovat zemědělský charakter.

• U nezastavěných proluk zabránit jejich celkovému zarostení a udržovat je kosením.

• Na okrajích sídla se objevují poměrně rozsáhlé oplocené plochy – je žádoucí odstranit veškeré ohraničující konstrukce na pozemcích ve volné krajině či výrazné ploty pohledově se uplatňujících v intravilánu.

• Vyjma pastevních areálů neoplocovat volnou krajinu.

• Zahrádky v  bezprostřední vazbě na dům (max. trojnásobek zastavěné plochy) je případně možno opatřit dřevěným (plaňkovým) plotem bez podezdívky. Zcela nevhodné jsou vysoké neprůhledné ploty (např. střižené dřeviny, laťový či prkenný plot z prvků na sraz či s minimální mezerou mezi prvky), které vytvářejí významné pohledové bariéry.

• Zásadně neoplocovat prostor mezi cestou a domem.

• Zachovat stávající rozsah odlesněné plužiny – zejména nedopustit rozvoj lesa k okraji vesnice.

 

Celkové hodnocení

Dobrá je urbanisticky i architektonicky výjimečně dochovaným sídlem, zaslouží si tedy nejpřísnější režim ochrany. Vzhledem k velmi vysoké urbanisticko architektonické hodnotě sídla (sídlo bylo prohlášeno venkovskou památkovou rezervací) by měla být další výstavba jen velmi omezená a musí přísně dodržovat stanovené urbanistické i architektonické regulativy.

Případná nová výstavba musí striktně zachovávat a respektovat dochovaný urbanistický i architektonický charakter obce.

Při rekonstrukčních zásazích musí být bezvýhradně respektován původní vzhled i dispozice staveb (památková ochrana).

Jedná se o území, pro něž je charakteristické soustředěné osídlení a volná, nezastavěná krajina. Podél komunikace, avšak bez vazby na sousední objekty, existuje několik singularit - izolovaných staveb. Jedná se o pozůstatek někdejšího, půdorysně podstatně rozsáhlejšího sídla. Tyto solitérní objekty musejí i nadále zůstat singularitami.

Důležité je také zachování bezlesého, tedy pohledově otevřeného charakteru okolní krajiny. Dílčí redukce rozsahu bezlesí je možná pouze na okrajích plužiny, v žádném případě však v jejím středu.

Plužina se dochovala v různém rozsahu. Velmi dobře čitelná je v západní části enklávy, dobře se dochovala i v části dnes neobhospodařované údolní nivy Teplé Vltavy (v současné době však již bez charakteristických seníků). V okolí obce je čitelná pouze částečně s dnes již nezřetelným historickým členěním a návazností na jednotlivé domy. Údolní niva je dnes z velké části I. zónou národního parku a z části spontánně zarůstá dřevinami, ztrácí tak svůj charakteristický, pohledově otevřený charakter.

Charakter sídla nejvýznamněji narušují dvě novostavby v západní části sídla - nedodržují obvyklou stavební čáru, jeden z objektů má nepřiměřeně drobné proporce a řadu nevhodně pojatých architektonických detailů (plastová okna s imitací dělících příček, falešné roubení); zásadním prohřeškem stavby druhé je především převýšené přízemí (vysoká půdní nadezdívka) výrazně přesahující obvyklou výškovou hladinu historické zástavby, značný odstup objektu od komunikace a oplocení celého pozemku, které zejména v části orientované do ulice vytváří významnou pohledovou bariéru. Objekt je situován na samém okraji zastavěného území a stává se významnou dominantou při vjezdu do sídla.

Je dějinným paradoxem, že sídlo bylo v období socialismu (pomineme-li likvidaci části historického stavebního fondu) uchráněno před kvalitativní degradací a v současnosti, kdy požívá nejvyššího stupně ochrany (součást NP Šumava a zároveň venkovská památková rezervace), se objevují počiny, které charakter sídla nevratně narušují. Tento fakt je politováníhodou skutečností a selháním současné státní správy.

Je naprosto nepřijatelné, aby nová výstavba narušovala nejcennější architektonické a urbanistické celky národního parku.

 

Krajinářské regulativy ve vztahu k územnímu plánu

• Případné nové stavby musí striktně dodržovat nejpřísnější urbanistické i  architektonické regulativy.

• Jednostranné uspořádání zástavby musí zůstat zachováno, je proto zcela nepřijatelé navrhovat jakékoli objekty na nezastavěné straně komunikace. Případná obnova výjimečných objektů (hasičské zbrojnice) musí být individuálně posouzena. Nemělo by však docházet k obnově formy bez funkční podstaty.

• Novou výstavbu je možné soustředit výhradně do jednotlivých proluk ve stávající zástavbě.

• S výjimkou případného objektu bezprostředně navazujícího na zástavbu na západním okraji sídla strukturu již půdorysně neprodlužovat.

• Dvě rozsáhlé proluky ve východní části obce nezastavovat.

• Nová výstavba musí striktně dodržovat stavební čáru (pomyslnou linii, na níž jsou situovány uliční fasády sousedních objektů) a obvyklou výškovou hladinu (ideálně 2,5 m, nejvýše však 2,7 m od přilehlého terénu k okapní rovině).