Stožec

STOŽEC - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou):

 

šumavský roubený dům

Je jednou z charakteristických forem šumavského lidového stavitelství, v ryzí podobě pak v současnosti i jednou z nejcennějších. Jedná se o  přízemní stavby s velmi širokými, poměrně nízkými a rozložitými polovalbovými či sedlovými střechami se sklonem v rozsahu od 36 do 40?. Dispoziční členění obytné jednotky odpovídá středoevropské trojdílné dispozici – síň, světnice, komora.

 

Dle fotografické dokumentace z 1.třetiny 20. století je patrné, že typ roubeného šumavského domu je v ryzí vnější podobě v sídle zastoupen již výjimečně. Jako na většině území Šumavy prodělaly roubené domy proměnu zejména nespalnou úpravou obvodových konstrukcí – roubené stěny byly opatřeny omítkou; vnější podoba se často proměňovala v závislosti na stavebních trendech 20. století. Objem a základní tvarosloví zůstaly zachovány, na sedlových střechách se přestávaly uplatňovat polovalbové konstrukce.

 

zástavba 2. poloviny 19. stol. až 1. třetiny 20. stol.

Jedná se o obytné, správní i výrobní objekty volně využívající tvarosloví regionálního lidového stavitelství. Obvodové konstrukce byly roubené, zděné omítané i s výdřevou, sklon střech proměnný od cca 38 do 45 stupňů. Obytné stavby byly jednopodlažní, v západní části sídla, kde bylo těžiště výroby i služeb, často i dvojpodlažní (navýšení o podlaží vzniklo nezřídka i přestavbou staršího objektu)

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu:

severní část sídla: 4 nízká, čitelnost setřena likvidací původního stavebního fondu i nevhodnými stavebními úpravami dochovaných objektů

jižní část sídla: 2 velmi dobrá – mírně narušena novodobými stavebními úpravami

Jak bylo uvedeno výše, šumavský roubený dům v ryzí typologické podobě byl ve Stožci před II. světovou válkou zastoupen již spíše sporadicky, nejčastěji z důvodu pozdějších stavebních úprav. Analýza tedy nehodnotí množství typologicky nejstarších staveb, ale míru zachovalosti a čitelnosti historické zástavby, kterou je možno doložit k době před odsunem německého obyvatelstva. Nejstarší tvář šumavských sídel tehdy pochopitelně již neexistovala, ze současného pohledu však pro nás obraz sídel 1. poloviny 20. století znamená hodnotu charakteristickou harmonickým vztahem jednotlivých prvků a stále ještě prokazatelnou architektonickou kvalitou násilně přerušenou událostmi poválečného období. Hodnocení si všímá zejména míry zachovalosti základních typologických rysů, jako je objem a konstrukce, ale i architektonických detailů a celkové autentičnosti v materiálovém a řemeslném provedení novodobých rekonstrukcí.

Vzhledem k tomu, že Stožec patřil k sídlům, ve kterých se i po II. světové válce život v omezené míře udržel, stavební aktivita od 50. let významně proměnila původní obraz zástavby. Téměř čtvrtina původních objektů zanikla, nevhodné stavební úpravy často nevratně zasáhly do podoby dochovaných staveb. Původní budovy si často uchovaly jen elementární objem a izolované architektonické prvky, které však nekvalitními rekonstrukcemi ztratily vypovídací schopnost.

Prakticky veškerá zástavba v jižní části sídla pochází z 2. poloviny 19. století. Vzhledem k chybějící obrazové dokumentaci je obtížné určit architektonickou podobu staveb v období před II. sv. válkou, je však zřejmé, že formálně odpovídala běžnému dobovému stavitelství – přejímala vzory šumavského roubeného domu, objekty byly však objemově subtilnější, střecha byla nejčastěji jednoduchá sedlová bez polovalby. Dochovala se většina původních staveb, které si udržují poměrně čitelnou historickou výpověď o své někdejší podobě.

 

Celková architektonická hodnota sídla:

severní část: 4 nízká

Dochovaný stavební fond byl až na ojedinělé výjimky velmi silně narušen nevhodnými rekonstrukčními zásahy. Celkový obraz sídla je v současné době podstatně určován novodobou, architektonicky velice nesourodou zástavbou. Stavby jsou ukázkou konvenčního stavitelství odpovídající dobovým trendům. Mezi nejproblematičtější realizace patří bytový dům z 60. let 20. století, který do siluety sídla nevhodně zasahuje především svým objemem a většina staveb z posledního desetiletí – jsou charakteristické roztříštěností formálního pojetí a reprezentují především vkus jednotlivých stavebníků, nikoli však střízlivou architektonickou kvalitu odrážející stavební stradici a kulturní hodnoty regionu. Promarněnou příležitostí je bohužel i budova infocentra NP Šumava, která stojí na místě bývalé Schwarzenberské poštovny. Stavba dosti svévolně zachází s historickými vzory a jednotlivé architektonické detaily klade vedle sebe do výsledné eklektické formy. Vhodnější volbou u budov podobných funkcí je střízlivý soudobý design, který neokázale pracuje s objemem i konstrukčním detailem.

 

jižní část: 2 vysoká

Původní stavební fond přes novodobé stavební úpravy disponuje poměrně vysokou architektonickou hodnotou, celkový obraz enklávy však dosti významně narušuje novostavba situovaná na horizontu. Je příkladem historizujícího architektonického pojetí, implementujícího množství tvaroslovných prvků regionální zástavby, avšak zcela bez znalosti základních proporcí a konstrukčích specifik.

 

 

zástavba 2. poloviny 19. stol. až 1. třetiny 20. stol.

Jedná se o obytné, správní i výrobní objekty volně využívající tvarosloví regionálního lidového stavitelství. Obvodové konstrukce byly roubené, zděné omítané i s výdřevou, sklon střech proměnný od cca 38 do 45 stupňů. Obytné stavby byly jednopodlažní, v západní části sídla, kde bylo těžiště výroby i služeb, často i dvojpodlažní (navýšení o podlaží vzniklo nezřídka i přestavbou staršího objektu)


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři