Stožec

STOŽEC - Základní údaje

Enkláva ležící v údolí Studené Vltavy, jejíž jádro tvoří bývalá dřevařská obec. Historická plužina částečně zasahuje do katastru sousedních Českých Žlebů – protože je však vizuálně spojitá se sídelním celkem, je hodnocena jako součást Stožecké enklávy.

 

Prostorové souvislosti

Stožec leží v nadmořské výšce 770–820 m pod stejnojmenným vrchem, na pravém břehu Studené Vltavy v místě, kde řeka přibírá levobřežní přítok Mlýnského potoka odvodňujícího ploché otevřené údolí. Sídlo se rozkládá v členitém odlesněném jihozápadním svahu soustavy nižších lesnatých vrchů s nadmořskou výškou pohybující se kolem 900 m. Jižní a západní horizont tvoří vrchy Ohradec a Tok.

 

Typologie české krajiny

Celá sídelní krajina leží v typu:

6L2 – novověká lesní krajina běžného reliéfu členitých pahorkatin až vrchovin Hercynika

 

Historie

První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1769. Stožec vznikl původně jako dřevařská osada v příhraničním hvozdu v sousedství Stožecké skály - skalnatého místa v západním svahu vrchu Stožec, ležící v nadmořské výšce 976 m, na němž ve starší historii stával strážní hrádek střežící jednu z větví Zlaté stezky. S historií sídla je spjata i existence Stožecké kaple, vystavěné nad léčivým pramenem, která se stala významným poutním místem celé širšího okolí.

Stožec byl znám svou pilou na rezonanční dřevo – díky jeho výjimečné kvalitě se mezi výrobci hudebních nástrojů stalo velmi žádaným artiklem.

Schwarzenbergové zřídili ve Stožci pstruží líheň. S ní je spjato i vystavění hostince u Pstruha, který se během historie těšil značnému věhlasu a je doposud hlavní společenskou dominantou sídla.

Významným zlomem ve vývoji sídla se v roce 1910 stala stavba železnice, která vedla z Černého Kříže přes Stožec do Nového Údolí ke státní hranici a propojila tak jihočeské tratě s bavorskými.

Období druhé poloviny 19. století do 30. let století následujícího znamenalo pro Stožec čas konjunktury, počet obyvatel v obci prudce rostl, přičemž počet domů se mezi těmito lety více než zdvojnásobil.

Poválečný odsun obyvatel, přerušení mezistátní železnice a existence blízkého pohraničního pásma způsobily postupný úpadek obce. Dramaticky klesl počet obyvatel, podstatná část původních staveb zanikla. Průběžně vznikaly nové stavby, soustřeďovaly se však zejména podél východozápadní osy sídla. V posledních desetiletích značně vzrůstá zájem o novou výstavbu a obec zažívá nové období rozvoje.

 

Vývoj osídlení

Pozvolný růst sídla kulminoval po vybudování mezistátní železnice v první polovině 20. století. Zlom ve vývoji jak demografickém, tak stavebním, znamenal konec 2. sv. války a následný odsun německého obyvatelstva – i po dosídlení měl Stožec v roce 1950 polovinu původního počtu obyvatel, který do roku 1961 opět prudce poklesl; historického minima pak dosáhl k roku 1991. Celkový počet domů včetně staveb realizovaných po II. sv. válce tvořil v tomto roce necelou třetinu původního stavu. Období po politickém převratu v roce 1989 vrací život do obce jen pozvolna, počet domů oproti konci 80. let stoupl více než dvojnásobně, převažují však stavby přechodného ubytování či rekreační objekty.

 

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Část obce se rozkládá na dně údolí Studené Vltavy, ale většina zástavby na pravém břehu stoupá vysoko do svahu. Tyto výše položené části jsou vizuálně velmi výrazné a významně se uplatňují v širších krajinných souvislostech.

Oblast krajinného rázu

6. Stožecké údolí Vltavy

Sídlo leží v severní polovině této oblasti na její ose – toku Studené Vltavy. Část kompaktní zástavby na odlesněném pohledově výrazném svahu vytváří i jeden z jejích pólů v převládající lesní matrici.

Místa krajinného rázu

Zástavba Stožce leží celkem v pěti KvC, přičemž převážná část sídla leží ve dvou, které rozděluje výrazný hřbet. Tento hřbet se v horní části významně zplošťuje a vytváří menší plošinu - proto ohraničení na této plošině musí být vnímáno plošně v celé její šíři. Stavba na zmíněné plošině by se projevila v obou okolních KvC. Hlavní část zástavby leží v KvC I, méně pak v KvC II. Okrajově zástavba zasahuje i do KvC IV a V, v KvC III leží rozsáhlý areál bývalé pohraniční stráže. Krom zmíněného hřbetu tvoří ohraničení mezi jednotlivými KvC převážně méně výrazné svahové hřbety – ty tvoří pohledově uzavřená ohraničení. V místech kde KvC přecházejí napříč údolím jsou ohraničení pohledově otevřená. Matrici hlavních KvC (I-II) tvoří převážně m. zemědělských travních porostů (Zt), doplněné m. venkovské rozvolněné zástavby (Nr), resp. venkovské rozptýlené zástavby (Nk,) s vnitřní krajinářskou hodnotou 3, resp. 2. Matrice KvC IV a V je smíšená zemědělsko-lesní (Sz) hodnoty 2.