Strážný

ŘASNICE - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou):

stavby řadící se typologicky k tzv. šumavskému roubenému domu – po stavebních úpravách konce 19. a počátku 20. století

Původní obytná zástavba v sídle se řadila k typu tzv. šumavského roubeného domu, charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, časté bylo užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. V průběhu 2. poloviny 19.století byly některé stavby přezdívány či dodatečně omítány, v mladší historii pak i tvarově upravovány; jak je však patrné z dochované obrazové dokumentace, v předválečném sídle existovala řada staveb v původní roubené podobě s obkladem z fasádního šindele. Dvě sousedící stavby, č.p. 21 (doposud stojící) a č.p. 22 (někdejší hostinec, zaniklý), realizované až ve 2. polovině 19. století byly objemově i architektonicky nejdominantnějšími budovami sídelního celku – jednalo se o dvojpodlažní zděné stavby, cele omítané, s mohutnou polovalbovou střechou. Architektonicky se tedy řadily k typickému stavitelství jihozápadního podhůří Šumavy, které charakterizovaly objemově výrazné zděné stavby, zejména pak uzavřené usedlosti.

Salzerův mlýn byl rovněž objemově výrazným komplexem převážně zděných budov – objektu vlastního mlýna, obytného domu a přidružených technických staveb. Předválečná podoba mlýna dokládala mladší stavební úpravy z přelomu 19. a 20. století, stavby měly povětšinou jednoduché objemy na obdélném půdoryse a prostou sedlovou střechu s trojúhelným štítem.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 4 částečná

2 velmi dobrá –areál mlýna

Podstatná část původní zástavby zanikla, většina dochovaných domů si však uchovává původní objemové proporce. Nejzachovalejšími stavbami jsou objekty č.p. 20 a 24 situované na západním okraji sídla, v prostorovém odstupu od novodobého areálu. Ostatní dochované budovy nacházející se ve východní části celku, jsou ve vnějším výrazu proměněny zásadním způsobem, který autentickou historickou výpověď prakticky stírá (výrazné vikýře, novodobé fasádní prvky, okenní konstrukce, apod.).

Poměrně velmi dobře udržovaný je bývalý Salzerův mlýn, situovaný u řeky Řasnice, který si ve srovnání se snímky z 1. třetiny 20. století zachoval původní hmotu a řadu charakteristických detailů.

 

Celková architektonická hodnota zástavby: 4 nízká

Estetická úroveň existující zástavby leží hluboko pod hranicí průměrnosti. V rámci řešeného území patří Řasnice k sídlům z nejnižší architektonickou kvalitou celku vůbec. Přesto, že lze v sídle najít několik budov, které by mohly vytvářet kvalitativní protiváhu, jedná se o drobné stavby situované v odlehlých pozicích – v rámci obrazu enklávy tak hrají pouze marginální roli. Za největší prohřešek proti dobrému vkusu lze označit dvě objemově dominantní stavby situované výše v terénu. Stavby jsou nepřiměřené nejen svou hmotou, ale především řadou nepatřičných architektonických prvků – zmnožené vikýře, nevhodný tvar okenních otvorů, materiálové řešení, apod.) V areálu je řada objektů, postrádajících ve svém zpracování jakoukoli snahu o výraz a architektonickou kvalitu (budova čerpací stanice, parkovací zázemí pro kamiony.

Celkově neutěšený obraz souboru posiluje podoba parteru, jehož mrtvé asfaltové plochy propůjčují celku dojem výrobního či skladovacího areálu, nikoli rekreačního uzlu v plošně chráněném území.