Želnava

SLUNEČNÁ - Urbanistická analýza

Historická půdorysný typ:

základní forma: návesní (nepravidelný polouzavřený tvar návesního prostoru)

druhotná sídelní forma: drobné celky hromadné silniční rozvolněné formy (S sídla)

Půdorysná forma původního sídla byla příkladem návesního celku. Uzavřené, nejčastěji čtyřboké, usedlosti ze třech stran ohraničovaly nepravidelnou náves. Návesní prostor byl v severozápadním směru otevřen, na západě byl ohraničen drobným shlukem několika drobných staveb – tato struktura se však začala konsolidovat až v mladší sídelní historii (pravděpodobně přelom 18. a 19. stol).

Severně, v prostorovém odstupu od návesní formy podél cest do Záhvozdí a dnes již zaniklého Jablonce, vznikly v průběhu 2. poloviny 19. století dvě enklávy tvořené jednoduchými přízemními stavbami. Struktura vznikla živelně, domy byly budovány s proměnlivými, avšak většinou poměrně výraznými vzájemnými odstupy.

Sídelní celek zůstal až do konce II. světové války prostorově stabilní.

Současná půdorysná struktura: soubor staveb bez čitelné formy tvořeným torzem návesní části zástavby a několika novodobými objekty

Současnou půdorysnou strukturu Záhvozdí tvoří pouze několik původních staveb, z části dochovaných pouze ve fragmentu či obnovených na půdorysných stopách zaniklých objektů, a dvou budov realizovaných bez formální koncepce v rámci soustředěné struktury (půdorysně rozsáhlý zemědělský objekt a obytné zázemí dnešní biofarmy – č.p.3). Existující zástavba vytváří dva prostorově oddělené shluky - tři budovy jsou situovány při silnici I/39, druhá, plošně rozsáhlejší skupina staveb se nachází východně, při komunikaci na bývalý Jablonec.

 

Zachovalost historické urbanistické formy:

návesní forma: 4 částečná

druhotné sídelní formy: drobné hromadné silniční rozvolněné celky – 0 zástavba zanikla

Ze zástavby spoluutvářející návesní prostor zůstaly do dnešní doby zachovány pouze čtyři objekty - č.p. 1, situovaný ve východní části sídla při komunikaci na bývalý Jablonec a č.p. 8, 9 a 10, které se nacházejí v západní části sídelního celku, východně při silnici I/39. Budova č.p. 1 je pouze fragmentem původního uzavřeného dvorce a zároveň jediným pozůstatkem nejstarší zástavby formované kolem historické návsi. Budovy č.p. 8, 9, 10 jsou zástupci skupiny staveb, která se vyvinula jako druhotná součást návesního prostoru (patrně až na přelomu 18. a 19. století), nevytvářející pravidelné dvorce, ale nepravidelný shluk objemově jednodušších objektů na západní straně návsi. Drobný soubor se dochoval takřka v původním stavu ve srovnání s podobou půdorysné struktury z konce II. sv. války.

Jedna stavba byla na původním půdoryse obnovena v posledních letech – jedná se o budovu na místě zaniklého č.p. 2. situovanou v jihovýchodní části celku. Jde o fragment původního uzavřeného dvorce.

Vzhledem k malému množství dochované zástavby či budov realizovaných na původních půdorysných stopách (všechny jsou navíc v rámci půdorysu sídla nepravidelně rozptýleny) není historický návesní prostor prakticky čitelný. Nebyl však zastavěn a existující objekty na jeho okrajích vytváří alespoň pomyslný obrys celku.

Rušivými prvky v půdorysné formě sídla jsou dva novodobé objekty bezprostředně se dotýkající sídelního jádra – rozsáhlá zemědělská budova se přimyká k celku z východní strany a dostává se do pozice zahradních traktů zaniklých usedlostí. Stavbou, která však původní strukturu zřetelně narušuje, je objekt č.p. 3 situovaný v jižní části celku. Má sice půdorysné proporce v zásadě respektující původní formy, budova se však dostává mimo linii historické návsi do hloubky pozemku a komplikuje tak případnou možnost obnovy zástavby uspořádané kolem návesního prostoru. Poměrně výrazným prvkem je rovněž linie kompaktního kamenného plotu (zídky), který ohraničuje pozemek současné ekofarmy na západní a severní straně podél komunikací. Zídka je navíc situována na vyvýšené terénní hraně a stává se prostorově dosti dominantním prvkem, který vytváří v prostoru historické návsi optickou bariéru.


Plužina

Území řešené jako součást Slunečné je od Želnavy vymezeno Starým potokem. Od Záhvozdí je ohraničeno Uhlíkovským potokem.

Typ plužiny: traťová

Pravděpodobně se vzhledem k době jejího založení jednalo o traťovou plužinu s třemi hlavními tratěmi, v každé z nich měla každá usedlost pozemkový pruh. Pozemky přiléhající k sídlu mají záhumenicové uspořádání. Postupně zřejmě docházelo k parcelaci dalších pozemků a plužina tak nabyla charakteru dělené úsekové plužiny. Zemědělská půda byla využívána jako pole, louky i pastviny.

Dochovanost plužiny: 2 – 4 velmi dobrá až částečná

Historická struktura plužiny byla narušena poválečným scelováním pozemků. Míra narušení nebyla stejná. Severovýchodně až severozápadně od obce je fragmentárně na svažitějších polohách plužina velmi dobře dochována. Na většině míst je však setřeno nejen vnitřní členění jednotlivých tratí ale mnohdy i dělení na jednotlivé tratě. V části ležící mimo NP je historická struktura plužiny lépe dochovaná. Celkově dnes převažují scelené lány.

Vazba plužiny na sídlo:

Sídlo je tak jako v minulosti přirozeným jádrem plužiny a ta jej ze všech stran obklopuje.


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři