Želnava

ŽELNAVA - Architektonická analýza

Převažující architektonický typ původní zástavby (stav před II sv. válkou)

návesní prostor: dům Českokrumlovska a Horního Povltaví

zástavba mimo centrální prostor sídla: stavby formálně přejímající vzory starší zástavby oblasti tzv. šumavského roubeného domu, v 2. pol. 19. stol. částečně stavebně upravované do podoby regionální zděné architektury jihovýchodního podhůří Šumavy

Historická zástavba v sídle se typologicky řadí k domu Českokrumlovska a Horního Povltaví. Typickým objektem byl patrový čtyřstranný (případně trojstranný) dvorec, tzv. „vierkant“, na mapách stabilního katastru z 2. čtvrtiny 19. století kromě budov v zadním traktu usedlostí (linie stodol) výhradně zděný. Byl opatřen jednotnou valbovou střechou podélně orientovanou do návesního prostoru. Jak vyplývá z historických fotografií Želnavy, byla v případě kolmého ukončení ramene střecha rovněž valbová. Dle dochovaných pramenů byly dvorce v těchto enklávách původně stavěny jako roubené, jejich architektonická podoba se však do dnešních dnů nedochovala.

Zástavba mimo formovaný návesní prostor byla objemově jednodušší – jednalo se nejčastěji o stavby jednoduchého obdélného půdorysu, ojediněle se vyskytovaly i rozměrnější usedlosti (dvě stavby situované na východním okraji sídla). Z dostupné obrazové dokumentace a existující zástavby je patrné, že i řada staveb mimo centrální prostor sídla nesla znaky zděné zástavby jihovýchodního podhůří Šumavy – budovy byly často dvojpodlažní, cele omítané, s polovalbovou či valbovou konstrukcí střechy. Tyto úpravy pocházely však již z období 2. poloviny 19. století, starší stavby typologicky vycházely z tradičních vzorů typických pro horskou část Šumavy (oblast tzv. šumavského roubeného domu) – jednalo se o přízemní stavby s mohutnou sedlovou střechou a výdřevou štítu, v nejstarší historii roubené, během 19. století často přezdívané či dodatečně omítané, event. opatřované dřevěným obkladem.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 3 dobrá

Z původních uzavřených usedlostí existují pouze objekty č.p. 1, 9 v prostoru bývalé návsi a ve fragmentu rovněž č.p.31. Jde o budovy s velmi dobře dochovaným objemovým uspořádáním a architektonickým tvaroslovím.

Mimo historický návesní prostor se nachází rovněž několik budov náležejících k oblasti zděných staveb jihovýchodního podhůří Šumavy, jedná se však o objekty jednoduchého půdorysu ( č.p. 2, 31, 19 a 48).

V jihovýchodní části sídla se v drobném hromadném souboru nachází několik jednopodlažních objektů náležejících typologicky ke stavbám oblasti tzv. šumavského roubeného domu, zde v celoomítané úpravě (č.p. 39, 44) - objekty jsou rovněž poměrně citlivě rekonstruovány.

 

Celková architektonická hodnota sídla: 3 průměrná

Většina dochované historické zástavby disponuje vysokou architektonickou hodnotou, celkový obraz sídla však zásadně spoluurčují architektonicky podprůměrné objekty z období socialismu. Nejvýraznějším počinem tohoto období jsou třípodlažní bytové domy, jejichž dominantní objem je umocněn velmi nevhodně řešenými střešními nástavbami, siluetu sídla pak završuje objekt zemědělského družstva, který měřítkem i kulturou formy stojí mimo veškerá kvalitativní kritéria.

V uplynulých dvaceti letech bylo vybudováno pouze několik staveb – i ty však nepatří k příkladům reprezentujícím architektonickou kvalitu – stavba penzionu č.p. 5 je konvenčním objektem, který, ač vznikl v pozici zaniklé budovy historické návsi, na typologická specifika původní zástavby nereaguje. Základní hmota nepůsobí zcela rušivě, nevhodné jsou však výrazné a nepatřičné architektonické detaily – zmnožené sedlové vikýře ve střešní ploše orientované do veřejného prostoru, předsazený balkon, mohutná zastřešená terasa s dominujícím zábradlím, vše umocněno terénní navážkou u paty stavby. Druhým, zcela nevhodným příkladem, který zásadním způsobem degraduje architektonickou kvalitu zástavby velmi dobře dochovaného hromadného souboru v jihovýchodní části sídla, je objekt č.p. 43. Stavba rodinného domu je příliš subtilní, doprovodný objekt, situovaný v pohledově dominantní části zahrady pak  architektonicky velmi výrazný. Zcela nevhodné jsou použité architektonické detaily, zejména předložený balkon a oplocená vyvýšená terasa. Naprosto nepatřičné je však umístění domu v terénu – výškový rozdíl je vyrovnán navážkou, která vytváří nepřirozený val. Velmi rušivými prvky jsou rovněž venkovní krytý bazén a výrazné oplocení celé jižní a východní strany pozemku.