Želnava

ŽELNAVA - Urbanistická analýza

Historická půdorysný typ:

základní forma: návesní (obdélný až lichoběžníkový tvar návesního prostoru)

druhotné sídelní formy:

jihovýchodní část sídla: zástavba s hromadnou strukturou přecházející na okrajích do rozptýlené formy

jihovýchodní a severní část enklávy podél komunikace (ve výrazném odstupu od sídla): hromadná silniční forma s rozvolněnou strukturou zástavby

Půdorysný typ původního sídla byl typickým příkladem návesního celku. Uzavřené, nejčastěji čtyřboké usedlosti, uspořádané v paralelních frontách, ohraničovaly obdélnou náves, která se severozápadním směrem velmi mírně zužovala. Návesní prostor v severozápadním směru ukončovaly dva dvorce, v části jihovýchodní pak dva jednoduché objekty, vybudované až v mladší historii. V centru návsi byl v roce 1732 postaven objekt bývalé školy (dnes obecní úřad). Severně, v mírném prostorovém odstupu do sídla, byl situován kostel sv. Jakuba, při severovýchodním okraji návesního celku, avšak mimo návesní prostor, oddělená usedlost. Další trojboký dvorec vznikl až v 2. polovině 19. století východně, ve značné prostorové distanci od soustředěného sídla

Jihovýchodně, v prostorovém odstupu od návesní formy, druhotně vznikla malá enkláva domů bezzemků – jednalo se o drobné jednoduché objekty, situované zčásti podél komunikací, zčásti volně v plužině. Struktura vznikla živelně, bez patrné koncepce. Stavby byly zpočátku budovány s výraznými vzájemnými odstupy (rozptýlená forma zástavby). Celek nebyl rozsáhlý, byl poměrně zřetelně ohraničen a v průběhu historie se prakticky plošně nerozšiřoval. V průběhu 2. poloviny 19. a počátku 20. století byl zahušťován a jeho forma se proměnila ve hromadnou , s rozvolněným východním a jihovýchodním okrajem.

Podél cesty do Perneku a Slunečné vzniklo v průběhu 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století několik objektů, volně řazených podél komunikace. Vzájemné odstupy staveb byly proměnlivé, struktura však byla výrazně rozvolněná. Volně v plužině se vyskytovalo několik samostatně stojících objektů bez prostorové vazby k okolní zástavbě.

 

Současná půdorysná struktura:

centrální část sídla: zástavba bez prostorové koncepce, udržující v zásadě komunikační uspořádání

jihovýchodní část sídla: drobný hromadný soubor historické zástavby zemědělský areál

Současnou půdorysnou strukturu Želnavy tvoří z velké části novodobá zástavba, která vznikla bez návaznosti na formální specifika historického sídla. Kromě tří budov veškeré stavby ohraničující návesní prostor zanikly, na části historického půdorysu byly vybudovány bytové domy, jejichž výstavba pokračovala podél nově zřízené komunikace východním směrem až k torzu historického objektu, který byl původně situován mimo návesní prostor.

V prostorovém odstupu od skupiny bytových domů se v jihovýchodní partii sídelního celku nachází původní hromadný soubor staveb, na nějž bezprostředně navazuje rozsáhlý zemědělský areál.

Ve výrazné distanci od sídla se východně a jižně při komunikaci na Pernek, nacházejí dvě samostatně stojící stavby, západně pak čtyři chatové objekty, přirozeně kryté v dřevinném porostu.

 

Zachovalost historické urbanistické formy:

návesní forma: 4 částečná

druhotné sídelní formy:

hromadná forma zástavby (JV část sídla) – 2 velmi dobrá

hromadná silniční forma s rozvolněnou strukturou zástavby (JV, S od sídla) -

0 zástavba zanikla

Zástavba utvářející návesní formu kromě tří staveb (č.p. 1, 9, 31) zcela zanikla, dochoval se rovněž objekt bývalé školy (č.p. 2)- umístěný uprostřed návsi, dnes sloužící jako obecní úřad. Návesní forma již není čitelná - na místě zaniklých staveb v severovýchodní frontě původní návsi vznikly dva bytové domy, jihozápadní linie návesního prostoru obnovena nebyla a kromě původní usedlosti č.p. 9 je tato část půdorysu zcela bez zástavby. V nedávné historii byl na severozápadním okraji původní návsi vybudován objekt penzionu (č.p. 5), jeho vymezení vůči veřejnému prostoru i architektonické zpracování je však zjevně řešeno bez vazby na formální specifika historického sídla, linie návesního prostoru však zůstala v zásadě zachována. Zcela nevhodná je pak pozice domu č.p. 8 situovaného v severním cípu historické návsi. Je umístěn v hloubce parcely, ignoruje stavební čáru zaniklé zástavby a prakticky znemožňuje případnou rekonstrukci původní linii návesního prostoru v tomto místě.

Přesto, že je novodobá zástavba v prostoru sídelního jádra řešená nekoncepčně, je však v zásadě dodržena obrysová linie vymezující historickou náves. Návesní prostor nebyl zastavěn a existuje teoretická možnost alespoň rámcové obnovy struktury na původních půdorysech a znovuvytvoření sídelního jádra s formovaným veřejným prostorem. Tato možnost je podpořena i skutečností, že navazující skupina bytových domů ve východní části sídla je prostorově oddělena od původního návesního celku a novodobá výstavba nenarušila vnější linii historického jádra.

Hromadný soubor jihovýchodně od prostoru zaniklé návsi se svým rozsahem dochoval takřka beze změn oproti předválečnému stavu. Zásadním prohřeškem byla však výstavba zemědělského areálu, které tvoří jihovýchodní předpolí celku. Přesto se jedná o urbanisticky nejhodnotnější a nejzachovalejší část sídla a je proto nezbytné v zásadě udržet jeho rozsah a v budoucnosti jej prostorově izolovat od komplexu zemědělských staveb.

Drobné silniční celky s hromadnou rozvolněnou strukturou zástavby, nacházející se severně a jihovýchodně od historického sídla, kromě jednoho objektu zcela zanikly.

 

Plužina

Území řešené jako součást Želnavy je od Bělé vymezeno hranicí katastrálního území. Od Slunečné, kde již není katastrální území vymezeno považujeme za hranici Starý potok.

Typ plužiny: traťová

Pravděpodobně se vzhledem k době vzniku jednalo o traťovou plužinu s třemi hlavními tratěmi, v nichž měla každá usedlost pozemkový pruh. Pozemky přiléhající k sídlu mají záhumenicové uspořádání. Postupně zřejmě docházelo k parcelaci dalších pozemků a plužina tak nabyla charakteru dělené úsekové plužiny. Byla využívána jako pole, louky i pastviny.

Dochovanost plužiny: 2 a 4-5 velmi dobrá a částečná až nedochovaná

V prostoru Želnavského vrchu je historická struktura plužiny velmi dobře dochována. V ostatních částech je silně narušena až zcela setřena poválečným scelováním pozemků. Pouze částečně se zachovalo členění na jednotlivé tratě.

Vazba plužiny na sídlo:

Sídlo je tak jako v minulosti přirozeným jádrem plužiny, která jej ze všech stran obklopuje.