Želnava

ŽELNAVA - Základní údaje

Území je součástí rozsáhlé sídelní enklávy, vytvářející sídelní pás, který lemuje řeku Vltavu, (zejména na jejím levém břehu v délce více než 15 km). Bezlesý prostor je osazen množstvím vesnic, sedm z nich přímo zasahuje do řešeného území a řada dalších leží mimo něj. Vzhledem k jeho velké rozloze nebude tento sídelní pás řešen společně jako jedna enkláva, ale každé sídlo bude spolu s jeho plužinou hodnoceno samostatně.

Základní údaje

Želnava je situována ve východní části Šumavy, v širokém údolí řeky Vltavy pod Želnavským vrchem. Mokřadním, pouze periodicky zaplavovaným okrajem zasahuje do řešeného území vodní nádrž Lipno. Nadmořská výška sídla se pohybuje v rozmezí 765 – 790 m. Území leží na okraji NP, jeho hranicí je silnice Horní Planá – Volary, uvnitř tedy leží jeho západní polovina.

Obec byla společně s okolními sídly založena v závěru velké středověké kolonizace. Době vzniku odpovídá návesní charakter sídla a volná nezastavěná krajina v okolí.

Historická zástavba návesní části sídla se téměř nedochovala, současnou strukturu tvoří z velké části bytové domy. V sídle se dochovala bývalá škola z roku 1732, dnes využívána jako budova obecního úřadu. Dominantou sídla i širšího okolí je původně gotický kostel sv. Jakuba ze 14. století, stojící na nejvyšším místě obce. V roce 1702 byl barokně upraven. Na návsi je umístěn vodojem z roku 1818, jenž je technickou památkou. Na hřbitově je sbírka litinových křížů přenesených částečně i z okolních sídel.

Prostorové souvislosti

Řešené území leží v širokém údolí Vltavy. Z jeho poměrně ploché dolní části vystupuje Želnavský vrch. Sídlo leží v závěru malého údolí, těsně pod sedlem mezi Želnavským vrchem a vrchem nazývaný Horní les. Dominantou okolí je kostel sv. Jakuba stojící přímo v tomto sedle.

V rámci sídelního pásu na levobřežní části údolí je území poměrně pohledově otevřené. Celé Vltavské údolí je rámováno výraznými zalesněnými vedutami.

Typologie české krajiny

Většina území leží v krajinném typu:

3M2 - vrcholně středověká, lesozemědělská krajina členitých pahorkatin a vrchovin Hercynika

Západní část území- údolní niva Vltavy již náleží ke krajinnému typu:

6M11 - novověká lesozemědělská krajina širokých říčních niv

Pouze okrajově na jihozápadě zde vyznívá krajinný typ:

3R2 - vrcholně středověká, rybniční krajina členitých pahorkatin a vrchovin Hercynika

 

Historie

Počátky obce jsou spojeny s aktivitami cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna, který na území vyšehradského probožství založil do poloviny 14. století 23 osad, mimo jiné i 5 tzv. Želnavských obcí: Želnava, Slunečná, Bělá, Pěkná a Záhvozdí. První zmínky o obci pocházejí z roku 1360, kdy byla osada nazývána Seldinow. V 60. letech 14. století byl na výrazném vrchu JV od obce, dnes zvaný Hrad vystavěn hrad Walterhausen. Od počátku 16. století se uvádí jako opuštěný.

Další osud Želnavy a okolních obcí je spojen od počátku 16. století s nadvládou Rožmberků. Želnavské vesnice postupně trpěly při tažení husitských vojsk, později vojsk švédských při třicetileté válce, další ranou byly mor a hladomor na konci 17. století. Samotná obec Želnava postupně nabývala na významu.

Ač sídlo leží v relativně nízké nadmořské výšce bylo počátkem 20. století zcela německé.

Zlomem v historii byla léta 1945 až 1946, kdy byla odsunuta převážná část německého obyvatelstva. V dalším období dochází k postupnému úpadku obce, která postupně ožívá až spolu se zpřístupněním pohraničního prostoru a s rozvojem cestovního ruchu v této oblasti po roce 1989.

Vývoj osídlení

Sídlo si velmi dlouho zachovávalo stabilní rozsah daný již při založení. Prostorový růst sídla mimo návesní formu spadá až do 19. století. S výjimkou menšího poklesu kolem roku 1980, počet obyvatel zvolna rostl a kulminoval počátkem 20. století. Následoval mírný pokles, který byl dramaticky zesílen poválečným odsunem původních obyvatel. I přes následné dosídlení zdaleka nedosáhl počet obyvatel ani poloviny předválečného stavu. I později docházelo k poklesu obyvatel. Tento trend byl změněn až v šedesátých letech, zřejmě v souvislosti s výstavbou bytových domů, kdy počet obyvatel rostl. Od 70. let pak počet trvale žijících opět klesá a tento pokles pokračuje až do současnosti.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Vzhledem k poloze v poměrně hlubokém údolí se sídlo neuplatňuje v dálkových pohledech. V rámci velkého sídelního pásu na levém břehu Vltavy leží sídlo a zejména kostel sv. Jakuba v exponované poloze a významně se tak uplatňuje v pohledech v rámci Vltavského údolí.

Oblast krajinného rázu

3. Vltavský luh

Obec leží v jižní části oblasti nad její hlavní osou – tokem Vltavy a její nivou. Kostel sv. Jakuba situovaný v sedle na okraji zástavby vytváří výrazný krajinný pól oblasti.

Místa krajinného rázu

Zástavba je v podstatě pohledově uzavřena pouze v jednom KvC I, jenž je ze tří stran poměrně jasně vymezen bočními hřbítky a více se otevírá pouze na západě k nivě Vltavy. Budova kostela však zaujímá pozici na ohraničení sousedících KvC a zejména při pohledech ze severu se významně pohledově uplatňuje. Matrici KvC I tvoří kombinace vesnické rozvolněné zástavby (Nr) a zemědělských travních porostů (Zt) se střední vnitřní krajinářskou hodnotou 3.