Hartmanice - Dobrá voda

Základní údaje

Malá sídelní enkláva vznikla na trase někdejší obchodní stezky spojující Čechy s Bavorskem. Původní název osady, Březnice, byl odvozen od bízkého vrchu Březník. Osada se nachází v nadmořské výšce 875 – 890 m, celá enkláva včetně navazující plužiny pak v  815 – 950 m.

Již od 14. století je dnešní Dobrá Voda poutním místem. Kostel sv. Vintíře pochází z roku 1754, v současnosti jej zdobí originální skleněný oltář. U kostela se nachází kaplička s pramenem slabě mineralizované vody, který byl v minulosti víc než dvě stě let využíván k lázeňským účelům. V rodném domě sklářského podnikatele a rabína Šimona Adlera bylo zřízeno muzeum o dějinách židů v regionu. Místo je také známo pořádáním hlavní česko-bavorské pouti v době svatodušních svátků.

Enkláva leží na hranici NP, do kterého zasahuje pouze její severní polovina.

Prostorové souvislosti

Enkláva leží ve strmém severním svahu, pod vrchem Březník. Otevírají se z ní dálkové pohledy do vnitrozemí. Celé území se sklání k severovýchodu. Jádrem enklávy je malá soustředěná víska Dobrá Voda.

Historie

Dobrá Voda je starobylou šumavskou obcí - její historie sahá pravděpodobně až do dob osídlení Šumavy Kelty.

První podložené zmínky pocházejí z 1. pol. 11. stol., kdy v místě zřídil kníže Břetislav I. celnici při obchodní stezce do Bavor.

Kolem roku 1040 byl v těchto místech poustevníkem benediktinský mnich Vintíř (Günter), po jehož svatořečení byla poblíž pramene s železitou a slabě radioaktivní vodou postavena dřevěná, jemu zasvěcená kaple. Kolem ní pak začala vznikat vesnice, dlouho označovaná jako Březnice.

Sídlo bylo od poč. 17. století ve vlastnictví řady rodů. Do širšího povědomí se dostalo díky léčivému prameni, který lákal poutníky ze širokého okolí. První vodoléčebný lázeňský dům zde byl postaven již v roce 1675, s následným rozvojem obce postupně vznikla fara a škola, a roku 1777 byl kostel sv. Vintíře přestavěn v barokním stylu. Po poválečném odsunu německého obyvatelstva a následném omezeném dosídlení došlo v roce 1952 k opětovnému vysídlení. Obec se stala střediskem nově vzniknuvšího vojenského prostoru Dobrá Voda. Po jeho zrušení byl obnoven civilní ráz obce. I dochovaný kostel byl v roce 1995 opraven a znovu vysvěcen.

Vývoj osídlení

Enkláva si pravděpodobně po celou dobu zachovávala charakter malé soustředěné vsi obklopené volnou nezastavěnou krajinou. Do druhé poloviny 19. století počet obyvatel i domů zvolna rostl, rozsah sídla se pak až do II. světové války prakticky neměnil. Počet obyvatel však již mírně klesal. Dramatický poválečný pokles obyvatel byl záhy završen úplnou likvidací trvalého osídlení a obec se stala centrem nově vzniknuvšího vojenského výcvikového prostoru. Po jeho zrušení po roce 1989 se do obce vrátil civilní život i trvalí obyvatelé.

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Sídlo leží v horní části výrazného svahu, který stoupá ze šumavského podhůří. Enkláva se tak výrazně uplatňuje v dálkových pohledech ze širokého okolí.

Oblast krajinného rázu

20. Východní Kochánovsko

Obec se nachází v jejím jihovýchodním cípu, a to na velmi exponovaném svahu, který je součástí významné krajinné veduty, která ohraničuje šumavské podhůří.

Místa krajinného rázu

Celé sídlo leží pouze v jednom KvC, jehož více jak polovina je součástí zmíněné oblastní veduty. Jeho ohraničení je jednoznačně uzavřené na J až V vrcholem Březníku a jeho bočním hřbetem na Jakubici. Naopak na S je značně pohledově otevřené do šumavského podhůří. Smíšená zemědělsko-lesní matrice (Sz) s vnitřní krajinářskou hodnotou 2 převažuje v celém KvC