Horská Kvilda

Architektonická analýza

Převažující architektonický typ původní zástavby (stav před II sv. válkou):

 

Šumavský roubený dům

Šumavský roubený dům charakteristický výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, event. valbou. Štíty jsou opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně však přejímala původní vzory, jak v objemovém, tak i architektonickém řešení.

V severozápadní části sídla vzniká počátkem století škola, jejíž budova je svým architektonickým pojetím typickým zástupcem občanské výstavby -dvoupodlažní, celoomítaná, s typologickámi znaky městské architektury. Několik objektů prošlo počátkem 20. století stavebními úpravami (např. Polaufova restaurace v severozápadní části enklávy), které stavbám propůjčily soudobější výraz, charakteristické typologické prvky zůstaly však zachovány.

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 2 - 3 velmi dobrá - dobrá

Dochovalost architektonické formy historické zástavby, která spoluutvářela charakteristický obraz sídla, se v rámci enklávy poměrně různí. Největší stavební proměnou prošly objekty situované podél komunikace v severozápadní a střední části sídla u levobřežního přítoku Hamerského potoka. Základní hmotové řešení staveb zůstalo v principu zachováno, s výjimkou objektu v severozápadním cípu enklávy utrpěl však vnější účinek většiny staveb nevhodnými stavebními úpravami. Objekty v jihovýchodní partii sídla, v oblasti soutoku Ranklovského a Hamerského potoka, které tvořily charakteristický soubor při hlavní komunikaci (usedlost U Daniela), zcela zanikly.

Mezi architektonicky velmi dobře dochované zástupce historické zástavby patří většina budov situovaných ve vzdálenějších pozicích od hlavní komunikace, zejména stavby v lokalitě Vydřího Mostu a prostorově odloučené západní části sídla na levém břehu Hamerského potoka.

Celková architektonická hodnota sídla: 2 -3 vysoká - průměrná

Podstatnou část pohledově exponovaného urbanizovaného prostoru dnes určují nově realizované stavby. V zásadě se jedná o historizující objekty, více či méně usilující o podobnost s charakteristickou „šumavskou“ zástavbou. Jako v naprosté většině jiných sídel, i zde je však míra interpretace původních prvků často svévolná a vede k architektonickému přeurčení staveb. Nezřídka se jedná pouze o objekty běžné katalogové nabídky s uměle aplikovanými atributy regionálního stavitelství, jako je polovalba, pavlač či zvonička. Problematickými lokalitami jsou pochopitelně celky s největším zastoupením soudobé zástavby – severozápadní enkláva a soubor v místě bývalého statku U Daniela.

Zcela bezprecedentní realizací je objekt (původně zamýšlený jako ekofarma) situovaný východně od komunikace podél Ranklovského potoka. Významně překračuje obvyklou výškovou hladinu zástavby a vzhledem k výrazné pohledové expozici v enklávě zakládá naprosto nežádoucí dominantu.

S výjimkou zmíněného objektu lze v zásadě pozitivně hodnotit udržení základní objemové jednoty a výškové hladiny zástavby, která spolu s tradičními konstrukčními materiály spoluvytváří v dálkových pohledech celistvý účinek sídla.