Modrava

FILIPOVA HUŤ - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou)

Historicky se zástavba v sídle řadí k typu šumavského roubeného domu - charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, event. valbou. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně přejímala původní vzory.

Počátkem 20. století se objevovaly stavby subtilnějšího objemu, v konstrukčním i architektonickém řešení však inspirované tradičním stavitelstvím. Stavby měly celovydřevený obvodový plášť a obvykle jednoduchou střechu bez polovalby. Podobným způsobem byly často přestavovány i objekty staršího data.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu:

šumavského roubeného domu: 3 dobrá

zástavba počátku 20. století inspirovaná prvky tradičního stavitelství: 1 výjimečná

Charakteristická regionální zástavba řadící se k typu šumavského roubeného domu existuje pouze v několika exemplářích. V ryzí podobě se dochoval pouze jediný č. p. 2 je příkladně rekonstruován a na území NP Šumava patří k nejlépe dochovaným objektům svého druhu vůbec. Část staveb nese patrné stopy po úpravách z počátku 20. století, což zásadně neubírá jejich vnější estetice, časté jsou však novodobé zásahy, které původní charakter stavby významně narušují, či téměř stírají. V sídle se rovněž ve velmi dobré kondici zachovala řada velice hodnotných objektů z počátku 20. století, jejichž architektonické řešení vychází z tradičního venkovského stavitelství.

 

Celková architektonická hodnota sídla: 2 vysoká

Vyjádřená hodnota pojímá obraz sídla jako celek, nejsou z ní však patrné hraniční, v daném případě velmi zásadní jevy. Podstatná část historické zástavby je velice dobře dochovaná a v prostoru NP Šumava se jedná o jeden z architektonicky nejhodnotnějších souborů regionálního venkovského stavitelství. O to zásadnější je pak míra narušení obrazu sídla nově realizovanými stavbami, které v poslední době významně zasáhly do celkové siluety enklávy. Jedná se zejména o dva objekty v jižní části sídla, při cestě na Březník. Jsou situovány v pohledově velmi exponované lokalitě a v kontextu nejdochovalejší historické zástavby. Obě stavby používají nepřiměřených, architektonicky velmi dominantních prvků (monumentální střešní nástavby), stavba umístěná jižněji je však svým plošným rozsahem a eklektickým objemovým řešením v prostředí zcela nepatřičná. Zástavba ve Filipově Huti si po dlouhou dobu i přes významný úbytek původních objektů a ojedinělé méně vhodné stavební počiny uchovala architektonickou jednotu a především velmi střízlivý charakter, který byl umocněn malebným krajinným kontextem. Tato stavba je proto precedentním porušením celistvosti sídla a trvalým zásahem do obrazu jedné z posledních výjimečně hodnotných enkláv NP Šumava.