Modrava

FILIPOVA HUŤ - Základní údaje

Jedna z nejvýše položených sídelních enkláv ČR. Sídlo s rozptýleným osídlením leží na mírných svazích kolem Filipohuťského potoka v nadmořské výšce 1035 – 1155 m.

Vizuální součástí enklávy Filipovy Hutě je i lokalita zvaná Korýtko, která svým katastrem náleží k Horské Kvildě. Z hlediska krajinného rázu je proto nezbytné posuzovat Korýtko jako nedílnou část sídelního celku Filipovy Hutě.

Prostorové souvislosti

Enkláva leží v rozsáhlém lesním komplexu pokrývajícím zamokřené vysokohorské plošiny. Z úrovně plošin vystupuje několik výrazných vrchů – nejvýraznějším z nich je Sokol (Antýgl), který na severozápadě dominuje krajinnému horizontu.

Typologie české krajiny

6L8 – novověká lesní krajina vysoko položených plošin

Historie

Na obchodní stezce z Kašperských hor do Pasova, zbudované Karlem IV., byla roku 1785 založena sklářská huť. Později kolem ní začala vznikat drobná osada, v průběhu historie se rozptýlená zástavba rozšířila na celé odlesněné území. Po zrušení sklářské huti koncem 18. století se v domcích sklářů usídlili dřevaři a Filipova Huť se stala typickou dřevařskou vsí. Po II. světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno, obec byla následně z části dosídlena, došlo však k zásadní redukci počtu domů.

Vývoj osídlení

Počet obyvatel od vzniku sídla stoupal a po malých výkyvech kulminoval kolem roku 1890. Potom zvolna klesal, během 20. let však dramaticky vzrost a v 30. letech 20. století dosáhl svého maxima. Poválečný odsun původního obyvatelstva i přes částečné dosídlení měl za následek drastické snížení počtu obyvatel. Sídlo sice nezaniklo, počet obyvatel však dále klesal na svou minimální úroveň v 90. letech. Od té doby mírně stoupá.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině:

Enkláva je situována v plochém, avšak vysoko položeném reliéfu, její horní partie se proto částečně uplatňuje v dálkových pohledech.

 

Oblast krajinného rázu

16. Modravské pláně

Sídlo leží v SV cípu oblasti, kde se protínají dvě její osy – Filipohuťský potok a trasa jedné z větví Zlaté stezky. Na severu enklávy začíná oblastní veduta zakončená vrcholem Sokola, který je výrazným krajinným polem nejen pro tuto oblast.

 

Místa krajinného rázu

Zástavba leží celkem ve třech KvC, přičemž zejména KvC I a II jsou mezi sebou v prostoru odlesněné enklávy značně pohledově otevřené. Uzavřené ohraničení celků vede po nevýrazných táhlých svazích. V KvC převažuje přírodní matrice smíšená slatí (Ss) v kombinaci s venkovskou rozptýlenou zástavbou (Nk) s nejvyšší vnitřní krajinářskou hodnotou 1.