Prášily

PASEKA - BOR - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ zástavby(stav před II sv. válkou):

šumavský roubený dům

Dostupná obrazová dokumentace je velmi omezená. Naprostá většina zástavby vznikla až v průběhu 19. století, formálně a dispozičně však přejímala vzory nejstarších regionálních staveb, řadících se typologicky k tzv. šumavskému roubenému domu. Objekty charakterizovala výrazná hmota se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou.. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, v průčelí obytných staveb se objevuje krytá pavláčka. Časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Obvyklým konstrukčním řešením bylo stále roubení, v době výstavby většiny objektů (19. století) byla však již zástavba často zděná.

Výrobní stavby (mlýny, pily, sklárny) byly objemově přizpůsobeny potřebám jednotlivých funkcí, v konstrukčním a architektonickém detailu se však uplatňovaly historické vzory.

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 4 částečná

Prakticky veškerý původní stavební fond zanikl, jediný dochovaný objekt je reprezentantem mladší obytné zástavby z přelomu 19. a 20. století.

Celková architektonická hodnota sídla: 2 - 3 vysoká - průměrná

Jediná dochovaná stavba je poměrně citlivě rekonstruována. Stavba patřící správě NP Šumava, realizovaná až v novodobé historii, formálně vychází z původních vzorů, doslovnou citací objemu i tvarosloví (polovalba, imitace střešní zvoničky) však zkresluje historickou výpověď a může být logicky zaměňována se stavbou zaniklé brusírny, která byla situována severněji.

Sporné je především historizující architektonické zpracování objektu ČOV ležící jižně od hlavní komunikace při Slatinném potoce. Jedná se o technickou budovu, která v objemovém řešení i architektonickém detailu přebírá typologické znaky obytné stavby.