Prášily

PRÁŠILY - Architektonická analýza

Převažující architektonický typ původní zástavby (stav před II sv. válkou):

Historicky se zástavba v sídle řadí k typu šumavského roubeného domu - charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, event. valbou. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně přejímala původní vzory, jak v objemovém, tak i architektonickém řešení.

V mladší historii však obraz sídla významně spoluutvářely výrobní, občanské a správní stavby, které vznikaly zejména v průběhu 19. století – školy, pošta, četnická stanice, pivovar, pila, papírna a další. Jednalo se povětšinou o typické zástupce soudobého stavitelství – stavby byly převážně celoomítané, dvoupodlažní s typologickými znaky městské architektury.

Na přelomu, a zejména v první čtvrtině 20. století, řada historických obytných objektů prošla stavební proměnou, která přizpůsobila jejich vnější podobu požadavkům doby a setřela množství původních architektonických detailů. Stavby byly půdorysně rozšiřovány a omítány, často byly měněn tvar střechy. Nově realizované obytné stavby se v objemovém i architektonickém řešení převážně inspirovaly tradičním stavitelstvím ve zjednodušené formě (jednoduchý tvar sedlové střechy bez polovalby), ve 20. a 30. letech 20. stol. se však rovněž ojediněle objevovala i konvenční zástavba městského vilového typu.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 3 – 4 dobrá - částečná

Dvě třetiny původního stavebního fondu zanikly. Dochovala se řada zděných staveb z přelomu století, v jednotlivých exemplářích i typická obytná zástavba, která je ve většině případů poměrně citlivě renovována. Dosti vysokou vypovídací hodnotu si uchoval soubor staveb v bezprostředním sousedství bývalého Brücknerova domu, který byl v nedávné době nově vybudován jako kopie původní stavby. Řada dochovaných objektů v sídle byla však výrazně proměněna novodobými stavebními úpravami, které prakticky setřely čitelné tvarosloví odlišující původní zástavbu od současných historizujících novostaveb.

 

Celková architektonická hodnota sídla: 3 průměrná

Jak bylo uvedeno výše, lze v dochované historické zástavbě nalézt množství objektů vysoké architektonické hodnoty, současný obraz sídla však převážně určuje novodobá výstavba, která vznikala na uprázdněných plochách po zaniklých objektech i v pozicích mimo historický půdorys sídla. V severní a jihozápadní (centrální) části sídla v průběhu 2. pol. 20. stol. byly pro potřeby vojenské posádky vybudovány soubory dvojdomů. Odhlédneme-li od nevhodných architektonických detailů (střešní nástavby – severní ulicovka), jde v zásadě o stavby nekonfliktního základního objemového řešení. Velmi příznivé jsou zejména půdorysné proporce dvojdomů, které právě díky spojení dvou obytných jednotek dosahují výrazně prodlouženého obdélného tvaru. Jejich původní architektonická podoba pochopitelně odpovídala době svého vzniku, a právě stavby severního obytného souboru si doposud, ve většině případů, zachovávají typický nepřitažlivý vzhled. Vzhledem k jednoduchému objemovému řešení může být vhodnou alternativou rekonstrukce obvodového pláště, jak je vidět v několika případech u ulicového souboru v jihozápadní části centra. Paradoxně podstatně hůře, v celkovém hodnocení, obstála řada staveb (zejména v centrální části sídla) vybudovaná v posledních dvaceti letech. Objekty, reprezentují současné konvenční stavitelství, využívající v zásadě historizujícího tvarosloví, avšak velmi často zcela svévolně nakládající s objemem staveb a architektonickými detaily. Z nejmladších realizací je nutno zmínit zejména novostavbu dvoupodlažního rekreačního objektu přibližně v místech bývalé Eggertovy papírny. Argumentem pro dominantní hmotu objektu je měřítko původní stavby; ta však byla svou funkcí výjimečná a její objem vycházel z potřeb provozu. Při obnově stavby podobného rozsahu a kulturně historické hodnoty je namístě volit takové funkční využití, které její původní význam zohledňuje (např. víceúčelové kulturně společenské a informační centrum, muzeum, apod., případně v kombinaci s ubytovací funkcí). Architektonicky je možno stavbu pojmout jako obnovu či tvarovou reminiscenci původního objektu či jako kultivovanou soudobou formu. Individuální investorský záměr vybudování konvenčního, architektonicky podprůměrného velkokapacitního rekreačního zařízení je v tomto případě nevhodným řešením a promarněnou příležitostí.

Naprosto zásadní je však skutečnost, že navrhovaný objekt měřítko původní zástavby značně překračuje – areál Eggertovy papírny tvořil soubor staveb, které byly sice objemově dominantní, delší strana půdorysu hlavní a zároveň nejmohutnější budovy však výrazně nepřesahovala 20 m a výška hlavní římsy poměrně členité stavby se pohybovala mezi cca 5 – 8 m od přilehlého terénu. Nově realizovaná stavba byla sice navržena jako jednoduchý dvojpodlažní objekt, oproti původní dokumentaci byly však její půdorysné proporce rozšířeny na současných 14 x 33 m, hmota zvýšena na cca 14 m (od paty stavby k hřebeni), připojen další objem a výrazně změněna přirozená konfigurace navazujícího terénu. Stavba se tak stává nejen zcela nevhodnou dominantou lokality, ale především nebezpečným precedentem pro další stavební záměry (nejenom) na území NP Šumava. Je žádoucí rušivý vliv stavby omezit a proporce upravit podle schválené výkresové dokumentace.