Prášily

PRÁŠILY - Základní údaje

Základní údaje

Sídelní enkláva leží na okraji souvislého, neosídleného lesního masivu v nadmořské výšce 855 – 940 m. a rozkládá se v údolí na levém břehu Prášilského potoka. Její vznik souvisel se založením sklářské huti. V roce 1803 byl vystavěna dominanta sídla, kostel sv. Prokopa Opata, v roce 1856 zřízena fara. Obec byla několikrát na pokraji zániku, přežila však a v poslední době se opět rozvíjí.

Prostorové souvislosti

Sídlo leží na samém okraji lesnaté krajiny s průběžným výskytem zemědělských enkláv; území západně a jižně od enklávy je již tvořeno souvislým, prakticky nečleněným komplexem lesa. Obec je situována na úpatí mohutného masivu Žďánidel. Protější horizont je akcentovaný vrchem Slunečná.

Typologie české krajiny

Většina enklávy leží v krajinném typu:

6M8 – novověká lesozemědělská krajina vysoko položených plošin

Západní, ve svahu Žďánidel ležící okraj již náleží ke krajinnému typu:

6L13 – novověká lesní krajina výrazných svahů a skalnatých horských hřbetů

Tento krajinný typ enklávu ze tří stran obklopuje.

Historie

Základem osídlení se stala sklářská huť založená v roce 1739 (1749). Kolem huti později vznikla osada, tvořená domy sklářských dělníků, v návaznosti na ni i řada samot a vísek v okolí. Sklárna ukončila činnost koncem 19. století. Součástí enklávy je i prostor bývalých Dolních Žďánidel. Vedle sklárny byla vybudována brusírna; po jejím zrušení byl objekt přebudován na papírnu – jednu z nejstarších v Čechách (vyhořela v roce 1933). Pro potřeby sklářských dělníků byl v obci vybudován pivovar, v roce 1928 přestavěný na chatu KČT. V roce 1803 byl na místě dřevěné kaple vybudován kostel sv. Prokopa Opata, v roce 1856 zřízena fara – kostel i s farou byl v roce 1979 odstřelem zlikvidován. V období 1. republiky se Prášily staly známým letoviskem. Obyvatelstvo bylo smíšené. Češi byly vysídleni po okupaci pohraničí, Němci po skončení II světové války; sídlo se téměř vylidnilo, nových obyvatel přišlo jen málo. Záhy vzniklo v těsném sousedství pohraniční pásmo a vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda, do kterého Prášily patřily. Sídlo tak bylo sevřeno dvěma nepřístupnými celky, vstup do obce byl omezen a pro cizí bylo třeba propustek. Po roce 1989 se obec znovu rozvíjí.

Vývoj osídlení

Od založení sídla počet obyvatel nejen v samotných Prášilech, ale i v okolních enklávách postupně zvolna vzrůstal a kulminace dosáhl koncem 19. století. V důsledku úpadku sklářství se množství trvale bydlících obyvatel zmenšovalo, dramatické vylidnění pak přinesl zejména poválečný odsun německého obyvatelstva. Vísky a samoty v okolí zcela zanikly. Prášily byly následně částečně dosídleny. Nezanikly ani po zřízení vojenského prostoru v okolí. V 60. letech byl v severní části sídla, pro potřeby vojenské posádky, vybudován soubor dvojdomů, uspořádaných kolem nově založené komunikace. Počet obyvatel však po celou druhou polovinu 20. století až doposud zvolna klesá.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Vzhledem ke své poloze v údolí se v dálkových pohledech částečně uplatňuje pouze zástavba v nejzápadnější části sídla, která vystupuje poměrně vysoko do svahu.

 

Oblast krajinného rázu

21. Horní Křemelná

Sídlo leží v J části této oblasti nad její osou – tokem Prášilského potoka. Část kompaktní zástavby leží na pohledově exponovaném svahu a v převládající lesní matrici vytváří jeden z pólů celé oblasti.

Místa krajinného rázu

Obec leží celkem ve třech KvC, přičemž její hlavní část je v KvC I, který tvoří střed celé enklávy. Ohraničení celku je poměrně uzavřené a pohledově se otevírá pouze v ose údolí, zejména do KvC III, který má ještě výraznější údolní charakter. Nad něj pak vystupuje KvC II a v něm se vyskytující kompaktní ulicová zástavba v podstatě tvoří jeho ohraničení s KvC III. Matrice hlavního KvC I je kombinací venkovské rozvolněné zástavby (Nr) a smíšené zemědělsko-lesní matrice (Sz) s vnitřní krajinářskou hodnotou 2. V KvC II převažuje matrice lesní (Ls), v KvC III pak smíšená zemědělsko-lesní (Sz), obě se stejnou vnitřní krajinářskou hodnotou 3.