Srní

DOLNÍ ZELENÁ HORA - Základní údaje

Základní údaje

Menší enkláva ve svahu Jezerního hřbetu, převážně nad cestou Srní - Prášily. V minulosti součást velké sídelní enklávy kolem Srní. Území leží z větší části na významné, pohledově exponované krajinné vedutě a zásadně se tak uplatňuje v dálkových pohledech. Nadmořská výška je 835 – 1040 m.

Typologie české krajiny

Většina enklávy leží v krajinném typu:

6L13 – novověká lesní krajina výrazných svahů a skalnatých horských hřbetů

Spodní část již náleží do krajinného typu:

6M2 – novověká lesozemědělská krajina běžného reliéfu členitých pahorkatin a vrchovin Hercynika

Oblast krajinného rázu

17. Kaňon Křemelné-Vydry–Otavy

Historie a vývoj osídlení

V minulosti se jednalo o součást velké sídelní enklávy v okolí Srní. Správně patřily části Zelené Hory (Dolní, Horní Zelená Hora, Zelenohorský Dvůr) do katastru osady Horky. V době největšího rozmachu osídlení byly postupně kolonizovány i tyto poměrně extrémní, svažité polohy západně od komunikace do Prášil a na východních strmých svazích pod vrchy Jezernice a Nová Studnice.

Podél silnice Srní – Prášily vznikla malá silniční víska Zelenohorský Dvůr (Grünberger Hof). Jihozápadně, výše ve svahu, existovala další formovaná jednostranná komunikační enkláva nesoucí název Dolní Zelená Hora. Velká část území pak byla ještě pokryta rozptýlenou zástavbou. Plužina měla úsekovou strukturu, některé úseky byly vnitřně děleny.

Krátce po druhé světové válce zde osídlení prakticky zaniklo. U komunikace se dochovala jedna izolovaná stavba a u Sekerského potoka pozůstatek bývalého mlýna. Zbytek enklávy zcela zanikl. Východně pod komunikací byl v novodobé historii postaven objemově dominantní zemědělský objekt.

Část enklávy pohltil les, zbylá část si uchovala základní členění na jednotlivé úseky. Historická struktura plužiny je zde tedy velmi dobře dochována..

Architektura

Charakteristická zástavba je řazena k typu „šumavského roubeného domu“ – byl charakteristický výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° nejčastěji s průčelní polovalbou. Štíty jsou opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně však přejímala původní vzory, jak v objemovém, tak i architektonickém řešení. V mladší historii byly stavby ojediněle i celoomítané, ať již bylo toto řešení úpravou původního či detailem nově realizovaného objektu. Mladší zástavba měla často jednoduchý štít bez polovalby.

Rekonstruovaný objekt při komunikaci vnáší do původního tvarosloví nevhodné městské prvky. Nový obytný soubor je inspirován regionálními specifiky lidového stavitelství – ve srovnání s jinými počiny jde architektonicky o stavby poměrně přijatelné, zásadním problémem je ovšem jejich měřítko a pohledově dominující rozsáhlá parkovací plocha. Jak již bylo uvedeno výše, je však záměr podobného rozsahu v prostoru národního parku zcela nevhodný.

 

Současnost

Zemědělský objekt byl v nedávné době odstraněn a na jeho místě vyrůstají čtyři kapacitní bytové domy a velké parkoviště. Výstavba tohoto rozsáhlého bytového areálu v izolované poloze bez přímé návaznosti na stávající sídlo byla velkou urbanistickou chybou a kromě vlastního narušení krajinného rázu zakládá nebezpečný precedent pro další výstavbu v prostoru národního parku. Lokalita nebyla v předválečné historii nikdy zastavěna, nelze zde proto použít ani argument obnovy původní struktury.

Převážná většina dosud nezalesněné části plužiny je obhospodařována. Rozptýlená zeleň se omezuje na ohraničení jednotlivých úseků

Podmínky pro zachování krajinného rázu

• Nestavět zde žádné další nové objekty. Nepřipustit tedy (dle návrhu nového územního plánu) rozšíření zastavitelné plochy.

• Zásadně nestavět žádné objekty mimo návaznost na silnici.

• Na celém území NP Šumava důsledně bránit vzniku obdobných areálů. Stavby ve volné krajině musí obecně zcela výjimečnou záležitostí a i  tak by se měli omezovat zejména na zemědělské farmy. Výstavba nového rekreačního/apartmánového areálu ve volné krajině je zcela nežádoucí.

• Objekt na místě bývalého mlýna je možné nahradit jedním obytným domem odpovídající velikosti.

• Zejména ve svahu nad cestou zachovat stávající rozsah obhospodařované plochy, včetně rozmístění rozptýlené zeleně na ní.

• Uvažovaná (dle návrhu nového územního plánu) výstavba velké lyžařské sjezdovky je v tomto prostoru zcela nežádoucí. Jedná se o  pohledově velmi exponovanou lokalitu, která se významně uplatňuje v dálkových pohledech a zcela zásadně v pohledech v rámci enklávy kolem Srní a z okolí. Její realizací by navíc došlo k narušení dochovaných ohraničení jednotlivých úseků. V zásadě je zde možné uvažovat pouze o mnohem menší sjezdovce – pouze v rámci spodního úseku (cca 400m délky) s malým jednoduchým vlekem umístěným na okraj lesa nebo k linii dřevin a bez jakékoliv výstavby dalších doprovodných objektů. I v takovém případě by však musel být konkrétní projekt individuálně posouzen.