Strážný

HLINIŠTĚ - Architektonická analýza

Převažující architektonický typ původní zástavby (stav před II sv. válkou):

obytná a hospodářská zástavba s typologickými znaky tradičního stavitelství – oblast šumavského roubeného domu

výrobní a technické stavby

Historicky se nejstarší zástavba v sídle řadí k typu šumavského roubeného domu, charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° se strmou průčelní polovalbou. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, časté bylo užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Nejstarší zástavba Hliniště vznikala v období, kdy se již začaly prosazovat zděné konstrukce – stavby však formálně i dispozičně přejímaly původní vzory; starší objekty byly rovněž dodatečně omítány. Stavby v sídle byly přízemní, v ojedinělých případech i dvojpodlažní (bývalý hostinec – dnes č.p. 28, budova hamru – již neexistuje).

V průběhu 19. a počátku 20. století byly některé domy stavebně upravovány, v zásadě se jednalo o dodatečné vyzdění štítu, ojediněle i použití tvaroslovných prvků městského stavitelství (plastické členění fasády – bývalý hostinec – č.p. 28).

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 4 částečná

Značná část původní zástavby zanikla. Kromě ojedinělých příkladů (zejména č.p. 15) je veškerá historická zástavba zásadně proměněna novodobými stavebními úpravami. Jedná se o zákroky velmi necitlivé, zasahující do objemového řešení původních staveb a zcela stírající typické architektonické detaily.

Celková architektonická hodnota sídla: 4 nízká

Novodobé stavební úpravy původní architektonickou hodnotu dochovaných objektů ve většině případů zcela setřely. V existujícím stavebním fondu je možno najít řadu příkladů nevhodných zásahů do původní hmoty objektu, neadekvátních konstrukčních detailů a materiálových řešení. Novodobá zástavba se na neutěšeném obraze sídla výrazně podílí. Rodinné dvojdomy situované severně od páteřní komunikace v zásadě respektují základní objem regionální zástavby, nízká úroveň použitých architektonických detailů však estetickou úroveň staveb velmi snižuje. Siluetu sídla zásadně narušují stavby zemědělského areálu. Jedná se o utilitární architekturu z období socialismu, měřítkově nepatřičnou a bez jakýchkoli ambicí na kvalitu architektonického zpracování.

Obraz sídla je roztříštěný, celková kvalita zástavby velmi nízká, ojediněle lze najít hodnotné objekty, které však v kontextu souvisejících staveb zanikají (kaple, dům č.p.15).