Volary

CHLUM - Architektonická analýza

Historická zástavba v sídle se typologicky řadí k domu Českokrumlovska a Horního Povltaví. Typickými objekty v sídle byly trojstranné (tvar U) a dvojstranné dvorce (tvar L), přízemní i dvojpodlažní, na mapách stabilního katastru z 2. čtvrtiny 19. století již převážně zděné. Z dochované obrazové dokumentace je patrné, že střechy byly do uličního prostoru orientovány převážně štítem opatřeným strmou polovalbou, případně valbou, mladší stavební úpravy některých staveb přinesly tvarové zjednodušení štítu, který byl prostý, bez polovalby. Části dvorců orientované do veřejného prostoru byly celoomítané, fasády pak členěné jednoduchou plastickou profilací (liseny). V okrajových částech sídla se vyskytovaly i objekty obvyklé typologické formy horské části Šumavy, tedy tzv. šumavského roubeného domu, jednalo se však vždy o zástavbu v drobných celcích mimo formovaný prostor vsi. Z hlediska celkového charakteru sídla se jednalo o stavby podružného významu.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu:

formované sídelní jádro: 4 částečná

zástavba mimo sídelní jádro: 2 – 3 velmi dobrá - dobrá

Podstatná část historického stavebního fondu zanikla (Z původního počtu staveb se dnes existuje méně než 30%). V centrální části sídla se uchovalo několik nekompletních usedlostí, které neposkytují ucelenou informaci o původní zástavbě. Výjimkou je pouze budova školy a objekt č. p. 3, který se dochoval v nezměněném půdorysném rozsahu, avšak s výrazně přebudovanými křídly orientovanými do uličního prostoru. (z dostupné obrazové dokumentace je patrné, že severní křídlo bylo orientováno do veřejného prostoru štítem). Vypovídací schopnost fragmentů původních usedlostí je rovněž často setřena nevhodnými stavebními úpravami, jako příklad je možno jmenovat č.p. 1, u nějž byla fasáda 2. np a štítu dodatečně opatřena výdřevou. Již od 2. poloviny 19. století byla veškerá zástavba v centrální části sídla, orientovaná do veřejného prostoru, celoomítaná. Objemové řešení staveb v okrajových částech sídla se prakticky nezměnilo. Úroveň rekonstrukčních zásahů je proměnlivá – charakteristické architektonické detaily jsou poměrně čitelné, u řady objektů však byly částečně setřeny nevhodnými stavebními úpravami.

Významným pozůstatkem sídelní historie je rovněž stavba kaple v jádru někdejší vsi.

 

Celková architektonická hodnota zástavby: 2 – 3 vysoká - průměrná

Řada staveb je poměrně citlivě rekonstruována, zvyšuje se však počet objektů, jejichž architektonickou hodnotu narušují nevhodné stavební úpravy (zejména rekonstruovaná okna bývalé školy – změna rytmu původního členění, imitace dělících prvků /falešné lišty/, výrazný zásah do původního objemu stavby - objekt č. p. 3). Celkový obraz enklávy narušuje dvojpodlažní objekt realizovaný již v novodobé historii v hromadné enklávě severně od historického půdorysu formovaného sídla, a především novostavba z posledních let situovaná západně od sídla. Z celkového architektonického pojetí budovy je patrná inspirace původními vzory (dvorcová půdorysná forma), s historickým předobrazem se zde však zachází velmi svévolně – ramena nestejné délky, nepravoúhlá půdorysná koncepce dvora (půdorysné napojení objemů v tupém úhlu), přeurčený architektonický detail. Základní hmota je rovněž samoúčelně doplněna arkýřovými přístavbami, které celkový dojem budovy tříští.