Želnava

ZÁHVOZDÍ - Podmínky pro zachování krajinného rázu

• Zásadně zachovat soustředěný charakter sídla a volnou nezastavěnou související plužinu.

• V historickém jádru obnovit zaniklou zástavbu na původních půdorysech a znovuvytvořit centrální veřejný prostor - náves.

• V žádném případě nezastavovat zahradní trakty existujících či zaniklých staveb vymezujících historickou náves – stavebně nenavazovat na stavby, které již v tomto prostoru byly realizovány (objekt zemědělského družstva a rodinný dům na jihozápadním okraji sídla – č.p.8)

• Typickou dvorcovou zástavbu je možné realizovat pouze v prostoru zaniklého sídelního jádra, na ostatních pozemcích pouze jednoduché přízemní stavby.

• Kromě jedné stavby v rozvolněném souboru budov v okolí hájovny V černém lese (Uhlíkov) zásadně nestavět žádné nové individuální objekty ani skupiny staveb ve volné krajině. Dotčenou stavbu realizovat pouze bezprostředně u stávající komunikace.

• Novou zástavbu umisťovat co nejtěsněji ke komunikaci a okolní zástavbě a zahrady směřovat do volné krajiny.

• Usilovat o oddělení sídla od volné krajiny zahradami se vzrostlými (ovocnými) stromy.

• Zachovat zemědělský charakter plužiny. Dílčí redukce rozsahu bezlesí je možná v sousedství lesních porostů.

• Nedopustit zarůstání segmentu plužiny s dochovanou historickou strukturou v okolí hájovny V černém lese (Uhlíkov)

• Udržovat aleje dřevin podél komunikací.

• Je vhodné zvýšit prostupnost zemědělské krajiny obnovou polních cest.

 

Celkové hodnocení

Jedná se o jedno z mála sídel ležících v Národním parku Šumava, které bylo sice zásadně narušeno demolicí velké části původní zástavby, do jehož organismu však zasáhla novodobá zástavba pouze okrajově. Nepatřičným počinem je zejména stavba zemědělského objektu v zadním traktu dochované usedlosti, půdorysné stopy zaniklých staveb však zůstaly doposud cele uprázdněny. Prostým usměrněním nové zástavby se dají obnovit a posílit zásadní kvality tohoto celku – charakter soustředěného sídla s centrálním veřejným prostorem, který je vymezen uzavřenými dvorci.

Sídlo leží na okraji národního parku a je tedy logickým a vhodným místem pro situování ubytovacího zázemí pro návštěvníky. Siluetu řady sídel ležících v prostoru NP Šumava významně narušují kapacitní ubytovací objekty, které svými proporcemi překračují obvyklé měřítko tradiční zástavby horské části Šumavy (tzv. šumavského roubeného domu). V sídelním pásu Chlum – Bělá zástavbu naopak tvořily mohutné zděné uzavřené dvorce, které představují ideální formu pro apartmánové bydlení či hromadné ubytovací funkce. Obnova zaniklých staveb v původních objemech tedy nemusí být pouze samoúčelným krokem ke konsolidaci obrazu sídla, ale především doposud opomíjenou vhodnou investiční příležitostí.

Široké údolí Vltavy s téměř přírodní říční nivou, kulturním bezlesím na levém břehu, orámované mohutnými zalesněnými hřbety a umožňující dálkové pohledy, je turisticky velmi atraktivní. Přesto je průchodnost tohoto území po levobřeží omezená.

 

Krajinářské regulativy ve vztahu k územnímu plánu

• Územní plán je v zásadě v souladu s podmínkami ochrany krajinného rázu a má přiměřený rozsah rozvojových ploch. Návrh respektuje soustředěnou formu zástavby, přesto však v rámci jádrové formy umožňuje realizaci staveb v pozicích, ve kterých by mohly být přítomné hodnoty významně ohroženy – jedná se zejména o tyto případy:

• • Hranice plochy navržené k zástavbě v prostoru historického návesního celku dosahuje až k linii komunikace – primárním požadavkem pro udržení a posílení existujících hodnot je regenerace původní návsi, která byla vymezena uličními frontami jednotlivých usedlostí. Je proto nezbytné, aby budoucí zástavba striktně dodržovala stavební čáru původních usedlostí a veřejný prostor byl v plném rozsahu historické formy nezastavěn.

  • Zástavbu je nezbytné realizovat na původních půdorysných stopách zaniklých budov, nejvýše s mírnou odchylkou oproti původnímu stavu. Zcela zásadním požadavkem je dodržet při návrhu půdorysného řešení objektů i vnější obvodovou linii celku odpovídající původní obrysové hranici – zahradní trakty původních usedlostí je tedy nezbytné ponechat bez zástavby a plochy využít pouze jako zahrady orientované do volné krajiny.

  • Plochy vymezené v návrhu severovýchodně od páteřní komunikace, kolem cesty na Arnoštov je vhodné zastavět jako dva oddělené a charakterově odlišné celky. Prostor u silnice I/39 lze opět využít pouze v rozsahu původní usedlosti a případnou další zástavbu realizovat v částečném prostorovém odstupu (cca 20 – 30 m) od návesního celku. Nejlépe jako obnovu zaniklého hromadného souboru. Výstavbu v této lokalitě je pak možno uskutečnit pouze v rozsahu několika (max. 4) staveb, v těsné vazbě na komunikace, nikoli v hloubi pozemků. Pro udržení přítomných hodnot je zcela nevhodné budovat pro případnou zástavbu nové obslužné komunikace.

  • Na pozemku 402/3 v cípu komunikací do Volar a Arnoštova je z hlediska zachování čitelnosti historické návesní formy a soustředění struktury severně od zástavby návesního prostoru žádoucí případnou výstavbu situovat v těsné vazbě na místní komunikaci na severovýchodě pozemku.

  • Rozvojovou plochu západně až jihozápadně od páteřní komunikace je možné zastavět. Nejlépe však pouze v rozsahu historické návesní zástavby.

  • Plochu na jihu sídla je možné zastavět pouze formou mohutných dvorců s dodržením historického obrysu návsi.

  • Existující zemědělský objekt v severovýchodní části půdorysu sídla je zcela nevhodné jakkoli prostorově rozšiřovat.

  • Pro obnovu návesního celku je nutné vypracování podrobného regulačního plánu.

  • Na jižním okraji Uhlíkova je na vymezeném stavebním pozemku možné postavit jeden objekt. Větší počet staveb by v tomto prostoru již narušilo rozptýlený charakter zástavby.