Želnava

ZÁHVOZDÍ - Základní údaje

Enkláva je součástí rozsáhlého sídelního pásu, který lemuje řeku Vltavu (zejména na jejím levém břehu v délce více než 15 km). V bezlesém prostoru se nachází řada vesnic - sedm z nich přímo zasahuje do řešeného území a řada dalších leží mimo něj. Vzhledem k rozloze celku nebude tento sídelní pás řešen společně jako jeden prostor, ale každé sídlo bude spolu s  navazující plužinou hodnoceno samostatně.

 

Základní údaje

Sídlo leží v širokém údolí Vltavy na úpatí Želnavské vrchoviny na okraji NP, jehož hranicí je silnice Horní Planá – Volary, uvnitř tedy leží jeho západní polovina. Nadmořská výška sídla se pohybuje mezi 740 - 750 m. Záhvozdí je součástí katastrálního území Želnava. Obec byla společně s okolními sídly založena v závěru velké středověké kolonizace. Době vzniku odpovídal návesní charakter sídla a volná nezastavěná krajina v okolí. Segmenty rozptýlené zástavby na severu při komunikaci na Volary a severovýchodně od sídla v okolí myslivny (Uhlíkov) vznikly až druhotně.

 

Prostorové souvislosti

Enkláva leží na úpatí Želnavské vrchoviny v dolní části širokého údolí řeky Vltavy. V okolí sídla je reliéf velmi plochý a území je zemědělsky využíváno. Zalesněné okraje údolí jsou však tvořeny mohutnými a výraznými hřbety Želnavské vrchoviny a masivu Perníku. V rámci zemědělsky využívané dolní části údolí je území značně pohledově spojité.

 

Typologie české krajiny

Většina území leží v krajinném typu:

3M2 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina členitých pahorkatin a vrchovin Hercynika

Západní část území - údolní niva Vltavy již náleží ke krajinnému typu:

6M11 - novověká lesozemědělská krajina širokých říčních niv

 

Historie

Počátky osídlení jsou spojeny s aktivitami cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna, který zde založil i tzv. Želnavské obce: Želnavu, Slunečnou, Bělou, Pěknou a Záhvozdí. První zmínky o obci pocházejí z roku 1393 ve zlatokorunské knize listin, kdy byla osada nazývána Hintring.

Po zániku vrchnostenského systému správy se Záhvozdí roku 1849 stalo samostatnou místní obcí, k níž příslušely katastrální osady Pěkná, Slunečná a Uhlíkov. V druhé polovině 19. a první polovině 20. století obec prosperovala.

Zlomem v historii byla léta 1945 až 1946, kdy byla odsunuta převážná část německého obyvatelstva. V dalším období dochází k postupnému úpadku obce.

 

Vývoj osídlení

Sídlo si velmi dlouho zachovávalo stabilní rozsah daný již při založení. Prostorový růst mimo návesní formu pravděpodobně spadá až do 19. století. Počet obyvatel kulminoval v roce 1880, poté mírně klesl, aby se ve 20. letech 20. století opět přiblížil maximálním hodnotám. Následoval mírný pokles, ale zásadním zlomem byl až poválečný odsun původního obyvatelstva. Ani po následném dosídlení nedosáhl počet obyvatel ani čtvrtiny předválečného stavu. I v dalších letech počet trvale bydlících nadále klesal. Tento nepříznivý trend byl změněn až v závěru 20. století.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Přestože sídlo leží na ploché terase vystupující nevysoko nad nivu Vltavy, částečně se pohledově uplatňuje v rámci sídelního pásu na levém břehu Vltavy.

Oblast krajinného rázu

3. Vltavský luh

Obec leží ve střední části oblasti nad její hlavní osou – tokem Vltavy a její nivou.

Místa krajinného rázu

Zástavba se nachází pouze v jednom KvC, situovaném na ploché terase nad nivou Vltavy. Jeho ohraničení po mírných hřbetech má proto uzavřený charakter a naopak se významně pohledově otevírá do údolí. V KvC převažuje matrice zemědělských travních porostů (Zt) střední vnitřní krajinářské hodnoty 3.