KvC II (Rejštejn)

Urbanistická charakteristika

Historický půdorysný typ:

západní část: formovaná uliční struktura městského typu

východní část: druhotná silniční forma, zástavba jednostranně uspořádaná

Stávající urbanistická struktura:

západní část: formovaná uliční struktura městského typu

východní část: druhotná silniční forma, zástavba jednostranně uspořádaná, v novodobé sídelní historii lokálně zahušťovaná či doplňovaná

Dochovanost půdorysného typu: 1 výjimečná

 

Architektonická charakteristika

Převažující architektonický typ historické zástavby:

západní část: převážně jednopodlažní zástavba tvořená nejčastěji objekty formálně vycházejícími z venkovského regionálního stavitelství, ve většině případů překryta stavebními úpravami, přejímajícími městské prvky. Výjimku tvoří několik staveb podél Kašperskohorské ulice, které si tvarosloví venkovské zástavby doposud alespoň částečně zachovávají (základní objem, případně polovalba či výdřeva štítu).

východní část: zčásti transformovaná starší zástavba venkovského typu (západní část silničního celku), zčásti příměstská zástavba z konce 19. a počátku 20. stol (městské vily)

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 2 velmi dobrá

Celková architektonická hodnota zástavby: 2 vysoká

 

Plužina

Typ plužiny: úseková

Dochovanost plužiny: 2 velmi dobrá

 

Obecné zásady

Urbanistické:

západní část - viz Urbanistický manuál – zásady pro sídla komunikační – zachovat kompaktní charakter celku, zásadně nestavět mimo stavební čáru do hloubi pozemků. Sousedící stavby by měly vytvářet minimální vzájemné odstupy, vhodná je řadová zástavba (konstrukční návaznost objektů)

východní část: - viz Urbanistický manuál – zásady pro sídla komunikační - pozemky by měly mít výrazně podélné proporce a svou delší stranou směřovat kolmo ke komunikaci. Sousedící stavby by měly vytvářet minimální vzájemné odstupy

pozn. Vzhledem k výrazné urbanistické hodnotě sídelního celku Rejštejna je žádoucí vypracovat regulační plán pro jakékoli rozsáhlejší rozvojové plochy i pro prostor nejstarší půdorysné části celku (sídelního jádra s městskou strukturou), jehož zachování je klíčové a má jednoznačnou prioritu.

 

Architektonické:

západní část

Zástavba musí půdorysně i objemově vycházet z podoby budov vytvářejících sevřenou strukturu sídelního jádra. Při návrhu staveb by měly být dodrženy tyto základní požadavky:

• zachovat shodnou výšku římsy se sousedními objekty (maximální rozdíl 50 cm)

• vertikální členění staveb odpovídající existující zástavbě

• úprava fasád celoomítaná včetně štítu (pokud je pohledově uplatněn)

• rozmístění okenních otvorů citlivě přizpůsobeno původním objektům

• barevnost veškerých konstrukcí opticky nedominující, pojednání fasád v pastelových odstínech.

• v případě ukončení objektu pohledovou štítovou fasádou, tvar štítu jednoduchý či s valbou, zcela nepatřičné jsou štítové pavlače či balkony

• fasády orientované do veřejného prostoru ponechat zcela bez jakýchkoli objemových přístaveb či dominujících konstrukcí (rizality, arkýře, lodžie, balkony, apod.)

• výšková hladina – 1 np (výjimečně 2 np, a to pouze v lokalitách blíže náměstí)

pozn. Vzhledem k výrazné urbanistické i architektonické hodnotě zástavby centrální části sídla je nezbytné každý stavební záměr od počátku návrhových prací konzultovat a odborně posoudit.

východní část

Pro zástavbu rovněž platí základní požadavek přizpůsobit se v základním objemu a výškové hladině navazujícím či prostorově souvisejícím budovám. Vzhledem k charakteru zástavby je možná větší volnost v architektonickém pojetí.

– pro nejzákladnější půdorysné i objemové proporce možno využít Architektonického manuálu – zásady pro stavby oblasti šumavského roubeného domu. Půdorys nejlépe jednoduchý obdélný, střecha sedlová jednoduchá, fasáda celoomítaná včetně štítu, zcela nevhodné jsou balkony či štítové pavlače, nejnižší stupeň přísnosti

výšková hladina – 1 np