Borová Lada

BOROVÁ LADA - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou):

Převažující část sídla :

Šumavský roubený dům - charakteristický výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, event. valbou. Štíty jsou opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně však přejímala původní vzory, jak v objemovém, tak i architektonickém řešení. V mladší historii byly stavby ojediněle i celoomítané, ať již bylo toto řešení úpravou původního či detailem nově realizovaného objektu.

Centrální část sídla:

V sídelním jádru byla intenzivněji zastoupena zděná zástavba, ojediněle i dvojpodlažní, přejímající lokálně i městké prvky. V zásadě si však udržovala použitým architektonickým tvaroslovím poměrně jednotný charakter.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 2 - 4 dobrá - částečná

Zachovalost charakteristické zástavby není ve všech částech enklávy shodná, kromě drobných skupin staveb, nesoucích stále typické znaky původního stavitelství, však převažuje zástavba zcela potírající charakteristické znaky historické architektury. Mnoho historických objektů zaniklo či bylo nevhodně rekonstruováno již v období před politickými změnami na konci 80. let, rozhodující zlom přišel však s příchodem nových poměrů, kdy se prudce změnila dostupnost stavebního materiálu a majitelé začali své stavby nepatřičně vylepšovat na úkor jejich schopnosti vypovídat o době svého vzniku. Okrajové části sídla (při komunikaci na Novou Boubskou či zástavba v blízkosti křížení komunikací na Horní Vltavici a Nový Svět) si v jednotlivých stavbách zachovaly čitelné původní tvarosloví a je možno mezi nimi najít několik zajímavých příkladů typického stavitelství.

Celková architektonická hodnota zástavby: 4 nízká

centrální část sídla: 4 velmi nízká

nový urbanistický soubor(jihovýchodně od sídelního jádra): 2 vysoká

Centrální části sídla dominuje socialistická třípodlažní bytová zástavba, která charakterem odpovídá době svého vzniku. Svým objemem a architektonickým zpracováním zcela ignoruje charakteristické měřítko původních staveb a znehodnocuje celkový obraz sídla. Bez ohledu na skutečnost, že lze v enklávě najít řadu cenných historických objektů i novostavby respektující regionální specifika, je právě z výše uvedeného důvodu celkové hodnocení velmi nízké.

Nová zástavba v jihovýchodní části sídla je, bez ohledu na neopodstatněnost celého počinu, provedena architektonicky velmi kvalitně. Kromě několika staveb, které jsou půdorysně příliš drobné a měřítkově odpovídají spíše chatové zástavbě, vycházejí objekty z obvyklé hmoty regionální zástavby, respektují poměrně malou výšku napojení štítu k přízemí i autentické materiálové řešení, přesto však nepředstavují konvenční dobovou produkci. Ve výsledné formě jsou použity i soudobé architektonické prvky, které jsou provedeny velmi citlivě a mohou být inspirací pro nové stavební záměry v sídlech Národního parku Šumava