Kvilda

Základní údaje

Sídelní enkláva je osazena několika samostatnými, charakterově odlišnými sídelními útvary: Kvildou, Hamerskými Domky, Sv. Janem, Vilémovem, Za Potokem a bývalou Hraběcí Hutí

Sídelní enkláva se nachází v centrální části Šumavy s jednou z největších šumavských obcí a zároveň s jednou z nejvýše položených obcí v České republice vůbec. Původně dřevařská osada vznikla za Karla IV. na vytyčené větvi Zlaté stezky, s čímž zřejmě souvisí i 1. písemná zmínka z r. 1345. Není však zcela jasné, zda se jednalo o trvale osídlenou ves nebo jen o označení místa. Lesem zcela obklopená enkláva leží v nadmořské výšce 1025 – 1140 m n. m. Jádro obce s kostelem sv. Štěpána leží ve výšce 1065 m n. m. Enklávu v minulosti i dnes tvoří několik prostorově oddělených sídelních útvarů: Kvilda, Hamerské Domky, Sv. Jan, Hraběcí Huť, Vilémov, Lesní Chalupy a „Za Potokem“.

Do katastru Kvildy náleží i část Vydří Most. Ta je však vizuálně součástí enklávy Horské Kvildy a je tedy řešena jako její součást.

Prostorové souvislosti

Enkláva leží ve vysoké nadmořské výšce, avšak v nepříliš dramatickém reliéfu. Členitost území zvyšuje zejména zahlubující se údolí Vltavy (východní část enklávy). Z převážně plochého reliéfu vystupuje několik výraznějších vrchů. Jádro enklávy s kostelem sv. Štěpána v Kvildě leží na malé plošině nevysoko nad soutokem Kvildského potoka s Teplou Vltavou. Domy stojí i v údolí a v nižší části svahů. Až v posledních letech stoupá osídlení do nejvyšších partií odlesněných svahů.

Typologie české krajiny

Většina katastru leží v krajinném typu:

6L8 - novověké lesní krajiny vysoko položených plošin

Jižní až východní okraj katastru již leží v krajinném typu:

6L13 – novověké lesní krajiny výrazných svahů a skalnatých horských hřbetů

Historie

První dřevaři se zde usazovali od konce 15. nebo začátkem 16. století. Je však možné, že hledači zlata se zde, přinejmenším sezónně, usazovali již dříve. První písemná zmínka o Kvilně, jako trvale osazené obci, je z roku 1569. Koncem 18. století zde i v okolí začínají vznikat hamry a sklárny. Dalším impulsem k rozvoji byly větrné a následné kůrovcové kalamity v druhé polovině 19. století. V roce 1765 zde byl postaven dřevěný kostel sv. Štěpána. V roce 1889 spolu s velkou částí obce vyhořel a v letech 1892 – 94 byl postaven nový kamenný v novogotickém stylu. Události první poloviny 20. století významně přibrzdily rozvoj obce. Zásadní ranou však byl poválečný odsun velké většiny obyvatel a následný vznik pohraničního pásma. V posledních letech zažívá obec bouřlivý rozvoj.

Vývoj osídlení

Nejdříve byla osídlena vlastní Kvilda. Později, s rozvojem hamrů a skláren vznikly Hamerské Domky, Svatý Jan a Hraběcí Huť. Nejmladší jsou Lesní Chalupy a Vilémov. Počet obyvatel kulminoval již v druhé polovině 19. století, potom s několika dílčími výkyvy (1900, 1920) zvolna klesal. Drastický pokles obyvatel (i úplný zánik osídlení v enklávách – Hraběcí Huť a Lesní Chalupy) způsobil poválečný odsun německého obyvatelstva a následné nedostatečné dosídlení. Nový osadníci přicházeli až do konce padesátých let a počet obyvatel mírně rostl. Od šedesátých let však zvolna klesá. Počet obyvatel je dnes mnohem nižší než v minulosti, rozsah osídlení je v některých okrajových částech menší, v jejím středu však mnohem větší než v minulosti.

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Převážná většina zastavěného území leží v údolí a neuplatňuje se tak v dálkových pohledech. Nejvyšší polohy na západě enklávy se již částečně uplatňují v dálkových pohledech. Velká většina zástavby se významně uplatňuje v pohledech v rámci enklávy.

Oblast krajinného rázu

15. Kvildské slatě

Sídlo se nachází v samém středu oblasti, kde se kříží její dvě hlavní osy – tok Teplé Vltavy a trasa jedné z větví Zlaté stezky. Část enklávy vystupující po svahu Lapky na Z je již součásti veduty oblasti a samotná kompaktní zástavba středu spolu s kostelem sv. Štěpána vytváří jeden z jejích krajinných pólů.

Místa krajinného rázu

Vlastní zástavba obce leží celkem v osmi KvC, ale převážná část je soustředěna v KvC I – III (I–střed Kvildy, II – Hamerské Domky, III – Sv. Ján), méně pak v KvC IV a VIII (IV –Vilémov, VIII – Za Potokem). Jejich ohraničení je po hřbetech a temenech okolních vrcholů vždy uzavřené, ale velmi výrazně se otevírá v ose toku Teplé Vltavy i jejího přítoku Kvildského potoka. Jednotlivé KvC jsou tak přes svá otevřená ohraničení poměrně pohledově spojité. V KvC I  převažuje matrice venkovské sevřené zástavby (Nv), v KvC II a III pak již venkovské rozvolněné zástavby (Nr). V matricích ostatních KvC již zástavba nedominuje - jedná se o převážně o matrice lesní (Ls), zemědělských travních porostů (Zt), případně smíšenou zemědělsko-lesní (Sz). Vnitřní krajinářská hodnota většiny matric je zvýšená - 2, pouze v KvC I a VIII je střední, tzn. 3.