Stožec

ČESKÉ ŽLEBY - Architektonická analýza

Převažující architektonický typ původní zástavby (stav před II sv. válkou):

Historicky se zástavba v sídle řadí k typu šumavského roubeného domu - charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, ojediněle i valbou. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Nejstarší zástavba v Českých Žlebech má oproti většině ostatních sídel velmi specifickou strukturu a architektonickou koncepci. Z dochované mapové a obrazové dokumentace je zřejmé, že prvotní půdorysnou strukturu tvořily dvoj- případně trojstranné dvorce v pevné vzájemné vazbě. Na západní straně komunikace byly stavby mohutnější, často dvojpodlažní. Architektonická forma odpovídá typologickému zařazení do oblasti šumavského roubeného domu, lokálně se objevují i znaky v regionu méně obvyklé, jako např. menší sklon střechy, odpovídající spíše stavbám alpského typu. Stavby prošly od doby svého vzniku řadou stavebních úprav, je proto, vzhledem k nedostatku dostupných informací, obtížné soudit o jejich nejstarší historické podobě.

Zděná zástavba nastupovala, stejně jako v ostatních sídlech, v průběhu 18. století a formálně i dispozičně přejímala původní vzory. Řada roubených staveb byla opatřována omítkou, což výpovědní hodnotu o stáří stavby snižovalo. Z nejstarší obrazové dokumentace je zřejmé, že většina staveb měla jednoduchou sedlovou střechu bez polovalby.

V průběhu 19. století se rozšiřuje zástavba severovýchodně podél komunikace, stavby jsou téměř výhradně zděné, do této části sídla se soustřeďují nové služby, občanské a správní objekty – hostince, hotely, pošta, finanční stráž, apod. Stavby měly výrazně městský charakter, byly nejčastěji dvojpodlažní, celoomítané, s typologickými znaky městské architektury.

Sídlo tedy mělo dvě architektonicky odlišné části - severní, historicky mladší, v siluetě sídla dominovala.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu:

nejstarší zástavba (jižní část sídla) – lokální nuance šumavského roubeného domu:

4 částečná

Z historické zástavby se dochovalo pouze torzo – fragmenty dvou původních usedlostí (dvoupodlažní a jednopodlažní objekt) nesou poměrně čitelnou informaci o původním objemovém řešení. Jemné architektonické detaily byly překryty novodobými úpravami. Přestože se jedná o velmi cennou informaci o původním stavitelství, je pouze fragmentem, který má pouze rámcovou vypovídací informaci o podobě celé enklávy.

zástavba městského typu 19. a 20. století: 3 dobrá

Většina objektů v severní části sídla rovněž zanikla, v současné době existuje několik historických staveb v okolí křižovatky s komunikací na Stožec. Stavby se ve většině případů dochovaly v původním stavu bez zásadních objemových změn.

Celková architektonická hodnota sídla: 3 - 4 průměrná - nízká

Obraz sídla velice utrpěl úbytkem původního stavebního fondu – z více než dvou třetin určuje obraz sídla novodobá zástavba. V severovýchodní části sídla vznikl v 80. letech 20. století soubor dvoupodlažních řadových domů. Na celkovém řešení je patrná snaha o alespoň částečnou obnovu silniční struktury, architektonické zpracování je však velmi průměrné a v kontextu související zástavby dosti dominuje (problematické jsou zejména výrazné předsazené garáže). Sevřenější struktura je pro případný rozvoj formovaných enkláv principielně vhodnou alternativou, neboť účelně využívá prostorových rezerv a při vyšší hustotě zástavby vytvoří stejné množství obytných jednotek jako při konvenčním způsobu urbanizace, který pro rozvojové plochy nekoncepčně využívá značnou plochu nezastavěné krajiny. V tomto případě se však jedná o příliš kompaktní zástavbu, která vychází z konvenčních forem dobového stavitelství a nahodile implementuje prvky regionálního stavitelství.

Výstavba realizovaná v posledních dvaceti letech je ukázkou konvenčního stavitelství, které ve většině případů bez podrobné znalosti specifik historické zástavby dosti svévolně nakládá s  regionálním architektonickým tvaroslovím. Měřítkem i architektonickým zpracováním dominuje zejména dvojpodlažní stavba hotelu České Žleby ve východní části sídla. Jedná se o objekt členitého půdorysu a výrazného objemu, který bez snahy o pochopení historických souvislostí vstupuje do prostoru zcela odlišného kontextu. V linii komunikace směřující do Stožce byly v historii situovány stavby drobné, jednopodlažní, které tvořily přirozený přechod sídelního celku do volné krajiny. Dvojpodlažní zástavba byla v minulosti intenzivně zastoupena pouze v severní části sídla, měla však zcela jiný charakter a specifické architektonické zpracování. Objekt hotelu předkládá historizující koncept, který však tvaroslovnými prvky zjevně manipuluje a nehledě na nepůvodnost řady z nich (zejména použitá „podstávka“, neboli předsunutá horní podlaží oproti přízemí) je využívá pouze jako alibi pro hmotově velmi členité a výrazné pojetí.