Stožec

STOŽEC - Podmínky pro zachování krajinného rázu

- Zachovat současný charakter půdorysné struktury sídla – soustředěnou silniční formu v jádru sídelní enklávy a rozptýlenou formu v okrajových částech.

- Novou výstavbu směřovat zejména do soustředěné části sídla – stavby navrhovat v přímé vazbě na existující objekty tak, aby byl zachován a podpořen kompaktní, soustředěný charakter enklávy.

- Stavby vyžadující pro své specifické funkce rozsáhlé zázemí (např. velkokapacitní rekreační objekty, sportovní areály, kapacitní patrové parkoviště apod.) mohou rušivě zasáhnout do siluety sídel, v prostoru národního parku je proto jejich zřizování dosti problematické. V pohledově exponovaných a výjimečně hodnotných lokalitách je žádoucí od jejich realizace zcela ustoupit, v ostatních případech je třeba hledat alternativní objemové řešení (např. rozdělení provozu do několika dílčích objemů, skrytí části provozu do suterénu, atd.) a pro umístění stavby hledat takovou pozici, ve které prostorový účinek stavby bude nejméně konfliktní. V tomto konkrétním případě se jako nejpřijatelnější lokalita pro případnou výstavbu podobného objektu jeví prostor východně od bytového domu, ideálně jako náhrada za stávající garáže. Vhodnou pozicí pro reprezentativní objekt je i plocha v současnosti využívaná jako sběrné parkoviště (naproti restauraci U Pstruha).

- Nezahušťovat již dále zástavbu podél komunikace v jižní části enklávy - došlo by k narušení rozptýleného charakteru půdorysné formy.

- Nestavět domy na pohledově exponovaném hřbetu, který sídelní enklávu rozděluje na dvě vizuálně nespojité části.

- Nestavět žádné další objekty v údolní nivě Studené Vltavy ani v údolí Mlýnského potoka.

- Zachovat bezlesý, pohledově otevřený charakter enklávy. Případná redukce je přípustná pouze na okrajích, v žádném případě by neměly vznikat lesní plochy v centru odlesněné enklávy.

- V nejvyšší terénní poloze, na východním okraji enklávy, se nachází výjimečně dochovaný segment plužiny. Je nezbytné zabránit jeho zarůstání a brzdit rozvoj rozptýlené zeleně, aby nebyla narušena zřetelnost úsekového uspořádání tohoto fragmentu.

- Vyjma pastevních areálů důrazně bránit oplocování krajiny. Přijatelné je pouze oplocení zahrádek v bezprostředním okolí staveb.

- Chránit vzrostlou zeleň v těsném okolí bývalého vojenského objektu na jižním okraji enklávy.

Celkové hodnocení

Půdorysná struktura severní části sídla byla postupným zahušťováním zástavby změněna z rozptýlené formy  v soustředěnou silniční ves. Sídelní celek je tedy dnes tvořen dvěma oddělenými, zcela odlišnými půdorysnými formami. V KvC I leží jádro sídla – formované jako soustředěná silniční enkláva, v KvC II se nachází partie s rozptýlenou zástavbou. Do ostatních KvC zasahuje sídlo jen okrajově solitérními stavbami. Pro udržení krajinných hodnot území je zásadní zachovat vymezení a charakter odlišných struktur. Do obrazu severní části sídla rušivě zasáhla výstavba dominantního bytového objektu a souboru řadových rodinných domů, umístěných východně od linie železnice, v jižní partii sídla s rozptýleným charakterem zástavby (KvC II) se velmi rušivě uplatňuje zejména areál pohraniční stráže.

Mezi architektonicky velmi málo zdařilé stavby patří bohužel rovněž objekt informačního střediska NP Šumava, který vznikl na místě bývalé Schwarzenberské poštovny. Stavba nevhodně interpretuje historické architektonické formy – svévolně nakládá s podobou původní budovy, kterou si bere za inspiraci, a staví vedle sebe přemíru architektonických detailů. Představuje nežádoucí inspiraci pro podobné realizace v sídlech národního parku a podněcuje mylné přesvědčení o správné cestě k hledání forem současného stavitelství pro šumavský venkov.

Plužina byla částečně narušena scelováním pozemků, v okrajích i postupující sukcesí. Původní struktura plužiny je dochována různě. Od výjimečně dochované (východní části enklávy) až po částečně dochovanou.

Pro tradiční charakter kulturní krajiny je charakteristické obklopení sídla zemědělskou krajinou. Budoucí rozvoj nesmí tuto základní charakteristiku narušit. Rozvoj obce by měl být chápán zejména ve smyslu zlepšování kvality života obyvatel, nikoli jako plošný růst sídla.

Samostatnou kategorií v hodnocení představuje urbanistický detail – hlavní veřejné prostory jsou jak materiálovým, tak i konstrukčním řešením necitlivé k venkovskému charakteru sídla (vysoké obrubníky podél komunikací, betonová dlažba, předimenzované šířky komunikací i nepatřičná segregace pěšího a automobilového provozu v obytných celcích). Velice nevhodně je řešen předprostor hostince U Pstruha, dominanty sídla a cíle na turistických trasách. Sběrné parkoviště, zcela nepatřičně prostorově i materiálově pojaté, učinilo z atraktivního místa pouze utilitární dopravní plochu bez identity. Vzhledem k významu místa je lokalita vhodnou pozicí pro výstavbu reprezentativní dvoupodlažní stavby.

 

Krajinářské hodnocení ve vztahu k územnímu plánu

Navrhovaný rozsah rozvojových zón obce (dle ÚP) je s ohledem na charakter sídla a okolní krajiny zcela nevhodný a nepřiměřený – podobný prostorový růst je srovnatelný s rozvojem sídel u velkých městských aglomerací.

• Realizací zástavby na navržených plochách dojde k zásadnímu narušení dochovaného krajinného rázu - záměr je tedy v příkrém rozporu s posláním velkoplošných zvláště chráněných území.

• Plochu výroby a výrobních služeb je možno využít k navržené funkci pouze v případě, bude-li se jednat o výrobu související s provozem NP Šumava. Na území národního parku by principielně neměly být budovány jakékoli výrobní areály, pokud se odchylují od výše uvedené funkce.

- V souladu s územním plánem je možné zastavět plochu východně nad nádražím a doplnit strukturu podél Tovární (západovýchodní) cesty. Je však zásadně nevhodné využít pro výstavbu plochy navržené územním plánem v zadních traktech existujících staveb. Jedná se o nekoncepční řešení, které zakládá plošnou strukturu a narušuje liniový charakter zástavby.

- Jednoznačnou prioritou při stavebním rozvoji sídla by mělo být zahušťování zástavby v prostoru stávajících ulic.

- Velmi nešťastné je navrhovat jakékoli stavby na pohledově exponovaném hřbetu vizuálně rozdělujícím sídelní enklávu. V územním plánu jsou v těchto místech navrženy tři velké rozvojové plochy, které charakter sídla dramaticky promění. V tomto případě je nejvhodnější situaci přehodnotit, od záměrů ustoupit a do doby zpracování nového územního plánu vyhlásit v této lokalitě stavební uzávěru.

- Velice masivní výstavba je plánovaná v jižní, dosud velmi dobře dochované části sídelní enklávy. Její realizací by došlo nejen k likvidaci rozptýleného charakteru půdorysné struktury sídla, ale de facto k zdvojnásobení plošného rozsahu existující zástavby. Lokalita se sice může omezeným způsobem rozvíjet, avšak pouze v rozsahu několika jednotlivých staveb, nikoli výstavbou zcela nových souborů. Zásadním problémem je zejména zakládání nových komunikací, které z hlediska ochrany urbanistických hodnot venkovských sídel NP Šumava představuje naprosto nevhodný počin. Je nezbytné zásadně redukovat rozsah ploch pro budoucí výstavbu. Realizace nových staveb je v zásadě možná za předpokladu dodržení přísných regulativů - nová výstavba musí respektovat a zachovat rozptýlenou půdorysnou strukturu enklávy. V krajním případě (bude-li tlak na výstavbu velmi silný) lze připustit zahuštění existující rozvolněné zástavby podél stávající komunikace a vytvoření malé silniční struktury. Ve srovnání s nebezpečím možného zastavění dělícího hřbetu se jedná se o přijatelnější alternativu.

- Územní plán vymezuje rozsáhlé plochy pro sport, v dokumentaci není však budoucí využití blíže specifikováno. Obecně lze konstatovat, že aktivity vyžadující plošně rozsáhlé zázemí (golfová hřiště, velké sjezdové areály atp.) není principielně vhodné v prostoru národního parku zřizovat, zvláště pak v podobně pohledově exponovaných lokalitách.