Rejštejn

REJŠTEJN - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou):

Centrální prostor sídla – náměstí – je tvořeno zástavbou městského typu – jedná se nejčastěji o dvojpodlažní řadové domy s prostou sedlovou střechou, podélně orientované vůči komunikaci. Stavby byly omítané s plasticky členěnými fasádami, typickými pro městskou architekturu 19. století (liseny, okenní šambrány). Mezi stavbami situovanými v rámci celku východněji se objevují i jednopodlažní objekty. Východním směrem je zástavba lokálně rozvolněna, ojediněle z celku vystupují samostatně stojící budovy. Štítová úprava domů, přesahujících navazující zástavbu je nejčastěji jednoduchá, u budov, ukončujících linii zástavby či u staveb izolovaných, se však často objevuje polovalbové, výjimečně i valbové ukončení střechy.

Zástavba mimo centrální prostor sídla je již v převážné většině jednopodlažní. Nejstarší stavby situované na pravém břehu Losenice, podél Kašperskohorské ulice a v silničním celku situovaném na západním okraji sídla na pravém břehu Otavy (mezi řekou a silnicí II/169) nesou typické znaky regionálního venkovského stavitelství řadícího se typologicky k tzv. šumavskému roubenému domu – stavby pocházejí povětšinou až z 2. poloviny 19. století a přejímaly formální znaky starší zástavby - obdélný půdorys, objem s výraznou sedlovou střechou ukončenou často polovalbou. Stavby se na historických snímcích z přelomu 19. a 20. století objevují převážně již v celoomítané úpravě, často lze však najít objekty s výdřevou štítů. Řadová zástavba na pravém břehu Losenice byla však na přelomu 19. a 20. století výrazně přestavěna a nesla před II. sv. válkou již podobu městských vilových staveb z počátku 20. století – objekty mají často členitou, mansardovou střechu se štítovými střešními nástavbami a balkóny. Stavby nově realizované v tomto období podél komunikace na Kašperské Hory nesou podobné architektonické znaky – v této lokalitě vznikala zástavba intenzivněji na konci 19. a počátku 20. století a dokládá již počátek éry tříštících se stavitelských trendů, kdy domy již reprezentovaly individuální vkus majitelů. Architektonicky zdobné objekty vznikaly v tomto období i jako izolované stavby na četných místech v rámci půdorysu sídla.

Nejmladší stavební soubor v sídle situovaný na západním okraji sídla jižně od cesty na Srní představuje utilitární předválečnou architekturu – půdorys staveb se blíží čtverci, střecha je sedlová, prostá. Stavby jsou architektonicky nevyhraněné, bez výrazných architektonických hodnot.

Protipól obytné zástavby tvořil areál sklárny, jehož stavby byly poměrně typickým reprezentantem výrobního areálu, jehož jednotlivé objekty však nepostrádaly architektonickou kulturu. Budovy byly většinou dvojpodlažní a nesly znaky období konce 19. a počátku 20. století. Pozornost si zaslouží vila z období historismu situovaná na severním okraji celku a zejména Spaunova secesní vila od Leopolda Bauera s prvky moderny v centru areálu.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu:

zástavba městského typu: 2 velmi dobrá

zástavba mimo centrální prostor sídla: 2 velmi dobrá

Naprostá většina zástavby centrální části sídla se dochovala do dnešní doby. Objemové řešení staveb odpovídá předválečnému stavu, plastická úprava fasád zůstala zachována. Celku paradoxně uškodily až stavební úpravy budov z posledních několika let. Nejvíce jsou dotčeny stavby návesního prostoru. Renovační zásahy jsou často násilné, historická výpověď staveb a celková architektonická jednota byla nejvíce narušena osazením plastových oken opatřených imitací původního dělení. Stavby soustavným vylepšováním často ztratily přirozenost výrazu a jejich současná podoba sice zachovává veškeré tvaroslovné prvky, je však příliš „tvrdá“. V zásadě je však celek staveb jádrové části sídla pohledově jednotný a nepostrádá vysokou historickou hodnotu.

Stavby s nejčitelnější architektonickou výpovědí jsou zároveň často i technicky nejvíce zanedbané. Nacházejí se mimo návesní prostor ve východní části souboru.

Zástavbu situovanou mimo centrální prostor sídla lze hodnotit podobně. Mezi budovami je možné najít množství velmi dobře dochovaných objektů, v řadě případů jsou původní prvky narušeny či setřeny novodobými stavebními úpravami. Celkovou dochovanost je však třeba hodnotit velmi vysoko.

Smutným konstatováním je fakt, že i přes nespornou historickou i architektonickou hodnotu dochované zástavby se památková ochrana doposud vztahuje pouze k jediné stavbě ve městě, a to kostelu sv. Bartoloměje.

Celková architektonická hodnota sídla: 2 vysoká

S ohledem na výše formulované argumenty je celková architektonická kvalita stavebního fondu hodnocena velmi vysoko. Dvě třetiny existující zástavby jsou tvořeny původními objekty, které si i přes lokální prohřešky v podobě nevhodných stavebních úprav zachovávají estetickou kvalitu.

Novostavby, jejichž množství se za posledních deset let významně zvýšilo, bohužel patří ve většině případů do průměrné produkce, která reprezentuje aktuální dobový vkus, podstatně méně však respektuje přítomné hodnoty.