Rejštejn

SVOJŠE - Urbanistická analýza

historická urbanistický typ:

základní forma - hromadná

druhotná, mladší forma (JV od sídla) – hromadná silniční rozvolněná víska

Sídlo je typickým příkladem hromadné půdorysné formy se stavbami  uspořádanými v těsné prostorové vazbě, avšak bez pravidelného, formovaného konceptu. Struktura je jasně ohraničená, v severojižním směru jejím centrem prochází komunikace Rejštejn – Horská Kvilda.

Jihovýchodně, v prostorové distanci od vlastního sídla, vznikla v průběhu 2. poloviny 19. století drobná enkláva tvořená několika objekty volně řazenými podél přístupové komunikace. Stavby měly proměnlivou vzdálenost od cesty a vytvářely mezi sebou výrazné odstupy.

 

současná půdorysná struktura:

základní forma – hromadná

JV od sídla – hromadná silniční rozvolněná víska

S od sídla – samostatně stojící hospodářská budova

Sídlo si uchovalo prakticky intaktní historickou půdorysnou formu, která si udržuje původní rozsah i ohraničení. Jedná se o jednu z urbanisticky nejzachovalejších enkláv v prostoru Národního parku Šumava. Jihozápadní drobná silniční struktura existuje rovněž bez výraznějších prostorových změn oproti historickému stavu.

Severně od sídla, v poměrně výrazné prostorové distanci, je situována zemědělská budova, dnes funkční jako ekofarma.

zachovalost historické urbanistické formy: 1 výjimečná

Půdorysná struktura sídla se ve srovnání se stavem před II. světovou válkou dochovala téměř v totožném rozsahu. Výrazněji byla struktura proměněna pouze v centrální části při napojení cest ze západního a severozápadního směru. Severně od č.p. 2 stála ještě v předválečné historii usedlost, která byla přimknuta k objektu č.p. 8, mezi stavbami procházela komunikace směřující k Rejštejnu. V poměrně těsné vazbě od budovy č.p. 8 stál další objekt situovaný jižně a opticky uzavíral centrální veřejný prostor sídla. Obě stavby již neexistují a jádrový prostor sídla tak ztratil původní sevřenost.

Urbanisticky velice cenným souborem je komplex staveb při východním okraji sídla (č.p. 8, 34, 7, 42, 25, 3, 5, 40). Až na výjimky se jedná o velice dobře dochované objekty, které spoluvytvářejí jedinečnou atmosféru místa. Lokalita si udržela původní charakter a neopakovatelnou přirozenou malebnost – zásadní podíl na této skutečnosti má autentický parter – tedy obslužná komunikace na rostlém terénu postrádající jakékoli novodobé zpevňující úpravy a prvky, s udržovaným travním pokryvem.

Při severním okraji sídla vznikly v novodobé historii dva objekty, které v zásadě nepopírají logiku půdorysné formy, dominují však zcela nevhodným objemovým řešením a architektonickým pojetím. Poněkud problematická je i stavba situovaná v rámci půdorysu vsi nejjižněji, která jako jediná vystupuje ze sevřené linie zastavěného prostoru. Forma sídla je dlouhodobě koncentrovaná v pevném ohraničeném shluku a pouze dotčený objekt tuto logiku porušuje. Jedná se o stavbu již z 2. poloviny 19. století, která byla v 1. polovině století 20. zásadně přestavěna (na místě původní stavby vznikl prakticky zcela nový objekt), vzhledem k prokazatelným urbanistickým hodnotám historického sídla je však nezbytné vnímat jej jako výjimku, na kterou by jakákoli další výstavba neměla prostorově navázat.

Budova bývalého JZD, situovaná severně od sídla, je sice objemově zcela nepřiměřená, její pozice na pohledově málo exponovaném místě, podpořená bariérou vysoké zeleně, však brání přímému pohledovému účinku stavby v siluetě sídelní enklávy.

 

Plužina

Typ plužiny: úseková

Pozemky byly členěny do převážně pravidelných obdélných úseků. Některé úseky byly druhotně děleny. Území bylo obhospodařováno jako pole, louky a pastviny.

Dochovanost plužiny: 3 dobrá

Základní kostra členění plužiny zůstala zachována. Vnitřní členění úseků převážně zaniklo při scelování pozemků. Lépe je plužina dochována v jižní části enklávy.

Vazba plužiny na sídlo:

Sídlo je přirozeným jádrem plužiny a ta jej ze všech stran obklopuje.


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři