Rejštejn

SVOJŠE - Architektonická analýza

Převažující architektonický typ původní zástavby (stav před II sv. válkou):

Historicky se zástavba v sídle řadí k typu šumavského roubeného domu - charakteristického výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° se strmou průčelní polovalbou. Štíty byly opatřeny vertikální výdřevou, časté bylo užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně přejímala původní vzory; starší objekty byly rovněž dodatečně omítány. Stavby byly přízemní, ve východní části sídla ojediněle i dvojpodlažní s vnější výdřevou horního podlaží i štítu. Některé stavby byly částečně přebudovány na přelomu 19. a 20. století – úpravy souvisely nejčastěji se změnou tvaru střechy (prostá sedlová bez polovalby) a úpravou fasád (celoomítaná úprava).

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 1 výjimečná

Mnoho historických staveb ve Svojších se dochovalo ve zcela autentické podobě odpovídající stavu před II. světovou válkou. V enklávě je možno najít i nejstarší příklady roubených staveb. Uceleným souborem historické regionální zástavby, je skupina objektů ve východní části sídla (č.p. 8, 34, 7, 42, 25, 3, 5). Až na výjimky se jedná o velice citlivě renovované budovy, původní obraz zástavby však významně narušila přestavba části usedlosti, dnes č. p. 42, v rámci níž byl objekt navýšen o podlaží a zcela nevhodně architektonicky upraven.

Celková architektonická hodnota sídla: 2 vysoká

Přestože lze ve Svojších najít objekty esteticky velmi pokleslé, obraz sídla určuje především historická zástavba vysoké architektonické hodnoty. Jedná se zejména o zmíněný komplex budov na východní straně sídla (který však architektonicky velmi utrpěl navýšením části objektu č.p. 42. o podlaží) a roubenou stavbu č.p. 11 na západní straně sídla při komunikaci na Jelenov.

Veškerá zástavba, která vznikla v novodobé historii sídla, narušila kompaktní obraz sídla a podstatně snížila celkovou architektonickou hodnotu stavebního fondu. Jedná se zejména o dva identické objekty v severní části enklávy, realizované na místě zaniklé budovy. Zcela ignorují okolní zástavbu, používají nepatřičných a opticky velmi výrazných prvků (asymetrický štít, předsazený balkon) a způsobem práce z hmotou i architektonickým detailem reprezentují velmi nízkou stavitelskou kulturu 2. poloviny 20. století. Negativní účinek staveb je umocněn jejich dominantní pohledovou expozicí na zvýšeném ostrohu při severním vjezdu do sídla. Podobným prohřeškem je i realizace stavby situované na jižním okraji enklávy, západně při hlavní komunikaci.