Rejštejn

REJŠTEJN - Základní údaje

Základní údaje

Sídelní enkláva v hlubokém údolí Otavy v nadmořské výšce 560 - 600 m. Její vznik přímo souvisel s rýžováním zlata v okolí. Významnou roli hrála i skutečnost, že tudy procházela jedna z větví zlaté stezky. První zmínky o obci pocházejí z roku 1337.

Díky výnosům z dolů v okolí byla osada roku 1584 povýšena na královské horní město. Rejštejn má zároveň bohatou sklářskou minulost.

Dominantou Rejštejna je kostel sv. Bartoloměje, připomínaný v roce 1570, přestavěný v roce 1792, dalšími památkami jsou např. kašna z roku 1890 a poutní lesní kaple Panny Marie Nápomocné z roku 1936.

Prostorové souvislosti

Enkláva leží v hluboce zaříznutém údolí v místě, kde se říčka Losenice vlévá do Otavy. Utváření reliéfu prostorově omezuje rozsah a tvar enklávy. Jádrem enklávy je dno údolí a mírnější úpatní svahy. Pouze ojediněle na SV vystupuje na vyšší strmější svahy. Tato část však již dnes masivně zarůstá.

Typologie české krajiny

Celá sídelní enkláva leží v krajinném typu:

6M15 – novověká lesozemědělská krajina zaříznutých údolí

Historie

Zpočátku tvořil Rejštejn (původně Reichenstein, později Unterreichenstein) spolu s Kašperskými Horami jednu obec, která měla pečeť a znak už v předhusitské době. O obou částech této významné městské lokality jsou zprávy již od roku 1337. Rejštejn vděčí za svůj vznik úspěšnému rýžování a dolování zlata. Postupem času získala osada relativní samostatnost. Úplné osamostatnění nastalo až v roce 1584, když Rudolf II. povýšil Rejštejn na královské horní město a dal mu stejná práva, jaké měly ve stejné době Kašperské Hory.

Pokles těžby v 17. století a odchod mnohých horníků způsobily stagnaci ve vývoji. Jisté oživení obci přineslo zakládání skláren a využívání velkého bohatství okolních lesů.

Zvlášť významnou kapitolu v historii místa tvořila světoznámá sklárna v Klášterském Mlýně. Původně skelná huť byla založena již roku 1836 Janem Eisnerem. V 19. století bylo sklo vyváženo do řady zemí světa. V roce 1908 měla sklárna světovou proslulost nejen v Čechách, ale v celé Rakousko-Uherské monarchii.

Vedle sklárny měli místní obyvatelé příležitost obživy také v nedaleké továrně Franze Watzlavicka, která proslula výrobou dětských kočárků. Práce v lese a při zpracování dřeva je i dnes zaměstnáním velké části místních  obyvatel.

Až do poloviny 20. století byl Rejštejn i významnou plaveckou osadou pro plavení vorů na Otavě.

Vývoj osídlení

Rejštejn byl založen v souvislosti s těžbou zlata a provozem na Zlaté stezce. Jejich roli později převzala sklárna. V závislosti na její prosperitě kulminoval i počet obyvatel – konec 19. století. Od té doby počet obyvatel zvolna klesal. Poválečný odsun původních obyvatel měl i přes následné dosídlení za následek téměř poloviční pokles počtu bydlících obyvatel. Sestupný trend od té doby neustále pokračuje.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Rejštejn leží na dně zaříznutého údolí, a proto se neuplatňuje v dálkových pohledech. V samotném údolí Losenice je však poměrně značně pohledově exponovaný.

 

Oblast krajinného rázu

18. Kašperskohorsko

Městečko se nachází v samém SZ cípu oblasti na jedné z jejích hlavních os – toku Losenice. Severozápadně jádro navíc míjí další významná osa – řeka Otava. Jeho jádro s městskou zástavbou tvoří spolu s kostelem sv. Bartoloměje významný krajinný pól celé oblasti.

 

Místa krajinného rázu

Zástavba sídla leží v podstatě pouze ve dvou KvC - I a II (v KvC III je pouze zemědělský areál). Ohraničení celků je velmi výrazně uzavřené na hranách údolí, ale v ose toku Losenice je značně pohledově otevřené a nejednoznačné. V KvC I  převažuje matrice venkovské sevřené zástavby (Nv), v KvC II pak spíše již venkovské rozvolněné zástavby (Nr) doplněné m. lesní (Ls). Matrice KvC III je smíšená zemědělsko-lesní (Sz) a má, stejně jako všechny předcházející, zvýšenou vnitřní krajinářskou hodnotou 2.