Srní

SEDLO - Architektonická analýza

Převažující historický architektonický typ (stav před II sv. válkou): šumavský roubený dům

- charakteristický výraznou hmotou se sedlovou střechou o sklonu 36 – 40 ° s průčelní polovalbou, evet. valbou. Štíty byly opatřeny svislou výdřevou, přízemní část stavby byla roubená, často opatřená dodatečnou vnější výdřevou či obkladem z fasádáního šindele na všech nebo pouze na návětrných stranách, eventuelně kombinovaná se zděnou omítanou konstrukcí. Obvyklou krytinou byl štípaný šindel. Časté je užití šindele – jako střešní krytiny i jako pobití svislých návětrných stěn. Zděná zástavba nastupovala až v průběhu 18. století, formálně i dispozičně však přejímala původní vzory, jak v objemovém, tak i architektovnickém řešení. V mladší historii byly stavby ojediněle i celoomítané, ať již bylo toto řešení úpravou původního či detailem nově realizovaného objektu.

 

Míra zachovalosti historického architektonického typu: 3 dobrá

Z původní zástavby se v nezměněné podobě dochoval jediný objekt č.p.169, který představuje ojedinělý příklad regionálního venkovského stavitelství. Dochoval se v omítané podobě z konce 19. či počátku 20. století. Rekonstruovaný objekt v severní partii sídla nakládá s architektonickými detaily velmi svévolně a není již prakticky možno rozlišit, nejedná-li se o nově realizovanou stavbu.

Celková architektonická hodnota sídla: 2 - 3 vysoká – průměrná

Existující zástavba udržuje jednotnou výškovou hladinu, objemově nepatřičně však působí zemědělské objekty v jivýchodní části sídla. Vzhledem k velmi vysoké historické i architektonické hodnotě je však třeba vyzdvihnout objekt č.p.169, který je jednou z nejzachovalejších venkovských staveb na území Národního parku Šumava.