Rejštejn

KOZÍ HŘBETY - Základní údaje

Základní údaje

Sídelní enkláva tvořená třemi malými vískami je situována na severním okraji centrální části Šumavy. Původně tvořily tzv. dvojí ves osady Malý Kozí Hřbet a Velký Kozí Hřbet. V minulosti tudy procházela větev Zlaté stezky tzv. Kašperskohorská. Nadmořská výška Kozích Hřbetů je 840 m. Celá enkláva se pohybuje v rozmezí 730 – 995 m n. m.

 

Prostorové souvislosti

Enkláva leží na poměrně plochém hřbetu, který se sklání od Huťské hory. Jádro enklávy má severní expozici, v okrajových členitých částech se vyskytuje orientace prakticky ke všem světovým stranám. Vísky leží na plochém temeni, okrajové svažitější části enklávy pak již mají mnohem členitější reliéf. Na severu a východě enklávu ohraničuje zaříznuté údolí Losenice.

 

Typologie české krajiny

Celé území leží v krajinném typu:

6M13 – novověká lesozemědělská krajina výrazných svahů a skalnatých horských hřbetů

 

Historie

První zmínky o osadě Kozí Hřbet (původní název Klein Ziegeruck) pochází z roku 1459. Takzvanou dvojí ves tvořily osady Malý a Velký Kozí Hřbet, které v 15. století náležely k panství hradu Kašperka. Od jejího vybudování Karlem IV. tudy procházela Zlatá stezka tzv. Kašperskohorská, významná to obchodní cesta spojující Bavorsko s Čechami, na které se zde platilo mýto.

Na severním okraji enklávy ležel v minulosti královácký dvorec Plzenec. V okolí vísek později vznikla řada samot, ty z velké části v druhé polovině 20. století zanikly.

Vývoj těchto osad byl později spjat s vývojem obce Horská Kvilda, jelikož až do roku 1850 tvořily jeden správní celek.

Obyvatelé byli vesměs zemědělci nebo dřevorubci, někteří pracovali i ve sklářských hutích. Mezi pomístními jmény se při Kozím Hřbetu vyskytuje i označení "Hüttenäcker" (tj. huťská pole). Dalo by se z toho usuzovat, že v těchto místech stávala v minulosti sklářská huť Mezi samotou Mooshaus a Dobronínem se jedné pastvině říkalo "Am kalten Ofen" (tj. "na chladné peci"). Také toto pomístní jméno svědčí o provozu sklárny.

 

Vývoj osídlení

Počet obyvatel s malými výkyvy kulminoval ve třicátých letech 20. století. Po druhé světové válce došlo k dramatickému poklesu na cca jednu pětinu předválečného stavu. Počet obyvatel pak dále klesal až sídlo přestalo sloužit k trvalému bydlení a nezaniknuvší objekty byly dále využívány pouze k rekreaci. V roce 2001 jsou zde nově uváděni dva trvalí obyvatelé.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Vzhledem k poloze na výrazném svahu se enkláva významně uplatňuje v dálkových pohledech.

Oblast krajinného rázu

18. Kašperskohorsko

Enkláva v podstatě leží na ohraničení severozápadní části oblasti (to je zde nutno chápat nikoli jako jednoznačnou linii ale jako různě široký pás). Zároveň je součástí její výrazné veduty zdvíhající se nad zaříznuté údolí Losenice, která tvoří její hlavní osu. Enklávou prochází i další, tentokrát kulturní osa - trasa jedné z větví Zlaté stezky.

Místa krajinného rázu

Velký i Malý Kozí Hřbet leží společně v KvC I , Dobronín pak v sousedním KvC II. Jejich uzavřené ohraničení po táhlých temenech je součástí ohraničení oblastí. KvC I se významně pohledově otevírá na S, daleko méně pak KvC II v ose údolí směrem na SZ.

Matrice zemědělských travních porostů (Zt) dominuje v KvC I a má nejvyšší vnitřní krajinářskou hodnotou 1. V KvC II se již spíše jedná o m. smíšenou zemědělsko-lesní (Sz) zvýšené hodnoty 2.


Poslat na email





* povinné položky

Naši partneři