Želnava

SLUNEČNÁ - Základní údaje

Enkláva je součástí rozsáhlého sídelního pásu, který lemuje řeku Vltavu (zejména na jejím levém břehu v délce více než 15 km). V bezlesém prostoru se nachází řada vesnic - sedm z nich přímo zasahuje do řešeného území a řada dalších leží mimo něj. Vzhledem k rozloze celku nebude tento sídelní pás řešen společně jako jeden prostor, ale každé sídlo bude spolu s navazující plužinou hodnoceno samostatně.

 

Základní údaje

Slunečná leží v širokém údolí Vltavy pod výraznými vrchy Želnavské vrchoviny v nadmořské výšce 795 - 805 m a je součástí katastrálního území Želnava. Území leží na okraji NP, jehož hranicí je silnice Horní Planá – Volary, uvnitř tedy leží jeho západní polovina.

Obec byla společně s okolními sídly založena v závěru velké středověké kolonizace cisterciáckým řádem ze Zlaté Koruny. Době vzniku odpovídal návesní charakter sídla a volná nezastavěná okolní krajina.

Z původní osady se dochovalo pouze torzo v podobě několika objektů či jejich fragmentů.

 

Prostorové souvislosti

Řešené území leží v širokém údolí Vltavy v jeho poměrně ploché dolní části. Vlastní sídlo se nachází na plochém temeni mírně se sklánějícím západním směrem k řece Vltavě. V podstatě se jedná o úpatí Želnavské vrchoviny pod vrchem Bulov. Celé Vltavské údolí je rámováno výraznými zalesněnými vedutami.

 

Typologie české krajiny

Většina území leží v krajinném typu:

3M2 - vrcholně středověká, lesozemědělská krajina členitých pahorkatin a vrchovin Hercynika

Západní část území - údolní niva Vltavy již náleží ke krajinnému typu:

6M11 - novověká lesozemědělská krajina širokých říčních niv

 

Historie

Počátky obce Slunečná byly úzce spjaty s působením cisterciáckého řádu, který založil v této oblasti 23 osad, z toho mimo jiné i tzv. Želnavské obce (Želnavu, Slunečnou, Bělou, Pěknou a Záhvozdí). První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1370. Od počátku 16. století spravovali tento kraj Rožmberkové. Sídlo velmi utrpělo při tažení husitských vojsk, za třicetileté války a v době moru a hladomoru koncem 17. století. Od roku 1849 příslušela Slunečná k obci Záhvozdí.

Zlomem v historii byla léta 1945 až 1946, kdy bylo odsunuto prakticky veškeré původní obyvatelstvo. Sídlo bylo jen zvolna a nedostatečně dosídleno a docházelo k jeho postupnému úpadku a v podstatě se přeměnilo na rekreační osadu. V 60. letech byly odstřeleny neobydlené domy. Jedinou novou stavbou byl objekt zemědělského družstva. Lesy východně od obce se staly součástí Vojenského výcvikového prostoru Boletice. Sídlo začalo ožívat až v posledních letech, kdy byla na místě zemědělského areálu postavena nová ekofarma.

 

Vývoj osídlení

Sídlo si velmi dlouho zachovávalo stabilní rozsah daný již při jeho založení. Prostorový růst mimo návesní formu pravděpodobně spadá až do 19. století. Počet obyvatel ve Slunečné kulminoval v roce 1880, poté mírně klesl a ve 20. a 30. letech 20. století se opět přiblížil maximálním hodnotám. Zásadním zlomem byl poválečný odsun původního obyvatelstva. Na počátku 50. let byla Slunečná prakticky neosídlená. Později se počet obyvatel mírně zvýšil (na cca 15% předválečného stavu). V druhé polovině 70. let však opět poklesl a dnes zde trvale žije pouze jedna rodina majitelů ekofarmy.

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Sídlo leží na plochém bočním ostrohu vystupujícím nad údolím Starého potoka a poměrně významně se uplatňuje i v pohledech v rámci širokého údolí Vltavy.

Oblast krajinného rázu

3. Vltavský luh

Obec leží v jižní části oblasti nad její hlavní osou – tokem Vltavy a její nivou.

Místa krajinného rázu

Zástavba je situována na plochém temeni, a proto je součástí ohraničení hned tří KvC. Většina objektů však leží pouze v KvC I a II. Ohraničení jednotlivých KvC nelze chápat jako ostrou linii ale jako různě široký pás, sídlo je tak uvnitř sebe pohledově spojité. Ve všech KvC převažuje matrice zemědělských travních porostů (Zt) se zvýšenou vnitřní krajinářskou hodnotou, tzn. 2.