Prášily

NOVÁ HŮRKA - Základní údaje

Základní údaje

Osada při sklářské huti, založené r. 1766, poprvé písemně zmíněná v roce 1790. Rozkládá se v plochém reliéfu v nadmořské výšce 880 – 920 m. Okrajem sídla prochází silnice Hartmanice – Železná Ruda.

 

Prostorové souvislosti

Osada leží na náhorní rovině, z níž se na jihu zvedají dva vrchy. Převážná část sídla leží v plochém, pohledově otevřeném prostoru, který je ohraničen lesními porosty. Jižní partie je již částečně sevřena v údolí Drozdího potoka a kryta rozrůstající se zelení.

 

Typologie české krajiny

Celá sídelní enkláva leží v krajinném typu:

6L8 – novověká lesní krajina vysoko položených plošin

 

Historie

Počátek existence sídla Nová Hůrka (Neuhurkenthal) souvisí s velkými vichřicemi, které za sebou v letech 1764-1777 zanechaly množství polomového dřeva. V roce 1766 byla při Drozdím potoce založena sklárna, která surovinu plně využila. Vedle vlastního provozu vyrostla osada sklářských domků. Podnik střídal majitele, počátkem 19. století zde byla vybudována věhlasná brusírna a leštírna zrcadel. V roce 1904 sklárna zanikla. Po II. světové válce bylo obyvatelstvo vysídleno a osada se stala základnou vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda. Tento fakt však paradoxně pomohl většině z původních staveb přežít. Od roku 1991 se do sídla vrací civilní život.

 

Vývoj osídlení

Osídlení oblasti se váže na vznik sklárny v roce 1766. Počet obyvatel kulminoval na přelomu 19. a 20. století, po uzavření skláren v roce 1904 však významně poklesl. V tomto období zanikla i sklářská osada v jihozápadní části sídla. Po II. sv. válce byla Nová Hůrka zcela vysídlena a objekty sloužily potřebám armády. Po jejím odchodu v roce 1991 začíná osada znovu postupně ožívat.

 

Vizuální souvislosti

Vizuální uplatnění sídla v krajině

Osada leží v plochém reliéfu a neuplatňuje se v dálkových pohledech. Zástavba se vizuálně uplatňuje pouze z nevelké sídelní enklávy.

Oblast krajinného rázu

21. Horní Křemelná

Sídlo leží uprostřed SZ poloviny oblasti.

Místa krajinného rázu

Samotná zástavba se vyskytuje pouze v  KvC I (v KvC II se nacházejí pouze fragmenty zaniklých vojenských objektů). Celek má na jihozápadě až jihovýchodě poměrně výrazně uzavřený charakter (po bočních hřbetech Polomu a Hůreckého vrchu), otevřený je pouze v ose vodního toku. V severní části je naopak značně pohledově otevřen do údolí Slatinného potoka. V KvC I převládá kombinace lesní matrice (Ls) a matrice zemědělských travních porostů (Zt). zvýšené vnitřní krajinářské hodnotě 2.